Čtyři největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

Generál Andrej Andrejevič Vlasov|foto:Profimedia

Téměř 45 let byl v českém vědomí květen 1945 spojován se šeříky a rozesmátými vojáčky s garmoškou. Byl to komunistický obraz, falešný. Chyběly v něm třeba polské, rumunské a americké uniformy. A tváře konkrétních barikádníků.

Vedle této oficiální režimní legendy se ale šeptandou šířila ještě legenda o „vlasovcích“, kteří prý zachránili Prahu. I zde šlo opět o Rusy. Ale byli to ti, kteří pro změnu bojovali s Hitlerem proti Stalinovi. Každá legenda je ale většinou pravdivá tak z poloviny. A to ještě v tom lepším případě!

1. mýtus: Šlo o osvobozeneckou armádu

Ruská osvobozenecká armáda (ROA) dostala přezdívku „vlasovci“ podle přeběhlíka z Rudé armády, generálmajora A. A. Vlasova. Byli v ní bývalí emigranti spolu s přeběhlíky z Rudé armády, kteří poznali gulagy, váleční zajatci donucení ke službě, zbabělci, kariéristé i zločinci a vrazi.

Podivná směsice. Svoje postavení si ještě zkomplikovali spojenectvím s Německem. V květnu 1945 už ale věděli, že Německo prohraje a že je čeká krutá pomsta Rusů. Pomoc Čechům byla jejich jediná šance na záchranu. Věřili totiž v postup Američanů na české území a chtěli si tak získat jejich sympatie.

2. mýtus: Generál Vlasov zachránil Prahu

Praze na pomoc nakonec vyrazila pouze Buňačenkova divize. Šlo o jeho vlastní inciativu, bez podpory a bez velké radosti generálmajora Vlasova. Oba generálové ale měli stejný osud: po válce byli v Moskvě oběšeni.

Během Pražského povstání se tak v Praze a na jejích okrajích objevilo celkem asi 16 000 vojáků ROA. Vedle pěchotní výzbroje s omezenými zásobami střeliva disponovali i několika dělostřeleckými bateriemi (většinou ráže 75 mm) a asi 30 středními tanky T-34/76 a několika stíhači tanků Hetzer.

3. mýtus: Povstalci (ne)vítali „vlasovce“

V neděli 6. května v 5:50 vysílal povstalecký rozhlas v ruštině výzvu k ROA o pomoc v Praze. Druhý den v 9:10 už ale Česká národní rada v rozhlasovém vysílání kategoricky prohlásila, že akce vlasovců proti německým vojskům jsou jejich vlastní záležitostí.

Na jedné straně tu panuje radost, že přichází vojenská pomoc. Na druhé straně obavy z politických komplikací se sovětskou stranou. A taky ze zrady. Do té doby se totiž příslušníci ROA v protipartyzánských komandech podíleli na Slovensku a na Moravě na spoustě zločinů i na civilním obyvatelstvu, když se vydávali za rusky mluvící partyzány.

4. mýtus: Vlasovci (ne)pomohli Praze

Kde a jak vůbec vlasovci Praze pomohli? Bylo to hlavně na levém břehu Vltavy (Motol, Slivenec, Smíchov, Ruzyně). Na pravém břehu, kde 7. května vyvrcholil německý útok do středu města, ale bojovali málo.

Zásah Vlasovových jednotek měl snad více účinek morální. A to na obránce, jejichž sebedůvěra v boji proti Němcům byla posílena, tak na útočníka – Němce, u něhož zprávami o vysokém počtu vojsk, které má Vlasov k dispozici (které však byly přehnány), způsobily značný zmatek v jeho vedení.
Generál Karel Kutlvašr

Bezpochyby ale byli krátkodobým povzbuzením pro povstalce. A ještě větším pro civilní obyvatele u rozhlasových přijímačů. Ty totiž rozhlas masíroval často přehnaně patetickými zprávami o úspěších jednotek ROA, díky kterým právě u nezúčastněných civilistů vzklíčila legendu o tom, že „vlasovci zachránili Prahu“.

I upřímný obdivovatel ROA historik Stanislav A. Auský přiznává, že hlavní tíhu bojů v Praze nesly jednotky pražských povstalců.

Ztráty vlasovců v Praze nebyly nijak malé. Odhadují se na 300 padlých, dalších 198 zraněných příslušníků ROA měla po válce odvléct z pražských nemocnic sovětská NKVD a povraždit.