Čtvero ruských obrazů drsného dětství. Nakladatelství Pistorius a Olšanská vydává český výbor autobiografických próz Ljudmily Petruševské

16. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dramatička a spisovatelka Ljudmila Petruševská (Lyudmila Petrushevskaya)

Zatímco překlady divadelních her významné ruské spisovatelky, dramatičky a scenáristky Ljudmily Petruševské se u nás začaly objevovat už koncem 80. let, její prózy se prvních českých vydání dočkaly teprve nedávno. Zatím posledním přírůstkem je v tomto ohledu výbor nazvaný Nezralé bobule angreštu.

Přebal knihy Ljudmila Petruševská: Nezralé bobule angreštu

Po souboru povídek nazvaném Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě, který vyšel předloni v nakladatelství Větrné mlýny, vydalo hned dvě knihy textů Ljudmily Petruševské příbramské nakladatelství Pistorius a Olšanská. Tou první se loni stala autorčina proslulá novela Čas noc z roku 1992, stylizovaná jako deník neznámé básnířky, ve které Petruševská expresivně líčí nelidské životní podmínky v Sovětském svazu a jejich ničivý dopad na rodinné vztahy. A tou druhou je právě vydaná kniha s názvem Nezralé bobule angreštu, český výbor obsahující čtyři autobiografické prózy Ljudmily Petruševské, v nichž zobrazila drsné dospívání v Rusku během druhé světové války a těsně po ní.

Literatura jako útočiště

Nejdelší z přítomné čtveřice próz, zabírající zhruba dvě třetiny stošedesátistránkového svazku, nese název Holčička z hotelu Metropol a autorka v ní sugestivně líčí pohnutou historii své široce rozvětvené rodiny, mezi jejímiž členy figuruje celá řada významných postav ruských dějin 20. století. Rodiny, které se posléze dostalo označení „nepřátelé státu“ – a která si proto mnohé vytrpěla. Mnozí autorčini příbuzní byli zatýkáni, vyslýcháni, posíláni do gulagů a někdy i popravováni – a ti ostatní často žili ve strachu a nepředstavitelné bídě.

Zbývající tři texty výboru, krátké prózy nazvané Nepotřebná, Sněženka a Nezralé bobule angreštu, se pak z hlediska času a děje víceméně překrývají s předešlým vyprávěním, některé autorkou zmíněné události však více osvětlují nebo dále rozvádějí. Mimo jiné tu ještě více vystupuje do popředí krutost dětského světa. „Dvůr a rodina – to je prvobytná jeskyně, kde je dítě ženského pohlaví od počátku obětí,“ píše autorka, která prý sama jen se štěstím několikrát unikla pohlavnímu zneužití staršími chlapci.

Ani komunistickému režimu se nepovedlo Ljudmilu Petruševskou umlčet, byť se o to dlouhá léta snažil – volně publikovat mohla začít v podstatě až v období perestrojky. A není se co divit, spisovatelka mu ve svých autobiograficky laděných textech vystavila vskutku nelichotivý účet.

autor: Petr Nagy
Spustit audio