„Ctíce předky, sebe ctíme,“ zní rodinné heslo Bubnů z Litic
S výjimkou let 1948-1993 vlastnil zámek Doudleby nad Orlicí šlechtický rod Bubnů z Litic. V současnosti je zámeckou paní příslušnice tohoto rodu, Eleonora Dujková. O životě na zámku, šťastném dětství i těžkých časech, které nejen panský stav postihly v druhé polovině minulého století, vypráví v knize nazvané Vzpomínání.
„Ve škole v Doudlebách se rozdávaly chudým dětem denně polévky. Děti měly k tomu účelu obyčejné, plechové hrnečky, a já jim je velmi záviděla. Tolik jsem také chtěla polévku z hrnku, vařenou ve škole, až jsem si od někoho plecháček půjčila a šla si s ním stoupnout do fronty.“ – tolik jedna drobná vzpomínka z dětství hraběcí dcerky Eleonory, příslušnice starodávného českého rodu Bubnů z Litic, čítajícího své předky až kamsi do čtrnáctého století. Není to ostudné, naopak roztomile nevědomé, jako správné dětství být má.
Nádherný domovEleonora Marie Terezie Marketa Jiřina se narodila v roce 1929 ve Vídni. Prvních deset jistě šťastných let prožila na východočeském zámeckém sídle, které dal v roce 1588 postavit Mikuláš Starší z Bubna. V renesančním stylu, s osobitou sgrafitovou výzdobou. „Doudleby, to byl můj první – a nádherný – domov. Tam jsem udělala první krůčky, měla své první rozbité koleno, tam jsem se naučila jezdit na kole, starat se o pejsky, poznávat přírodu a svět.“
Časy těžké i radostnéVzpomínky – jak to většinou bývá – i tentokrát jsou nejplnější a nejobsažnější v okamžicích dětství – prostředí, vztahy, rodičovské výtky, kamarádství – to všechno Eleonora Dujková popisuje plasticky, s půvabnou upřímností, třeba když reflektuje pocit výlučnosti, který mohla příslušnice tzv. vyšší vrstvy a dcera protektorátního ministra zemědělství, zažívat ve chvílích obecně spíše strastných a strádajících.
„Normální životní standard,“ jak si jinakost okolí vysvětlovala dívka, ovšem dospělá Eleonora zažila vrchovatě: po ztrátě rodového sídla a majetku po roce 1948 se stala zdravotní pracovnicí, po desetiletém mateřství, z něhož se narodily čtyři děti, pracovala jako pomocná síla, servírka, prodavačka novin. Šťastné pokračování historie rodu Bubnů z Litic nastal po roce 1989 restitucí znárodněného majetku, opravou zámku, kterému hrozila díky půlstoletí státní „péči“ demolice. A především kontaktem s emigrovavší nebo v zahraničí žijící částí rodiny.
Cenný poklad – rodinná kronikaVyprávění Eleonory Dujkové má nepochybně zásadní význam pro rodinu, staršího bratra, čtyři děti, vnoučata, pravnoučata. Pro ně je to album snímků, momentek, nálad, kronika zdůrazňující slunečnou stranu domácího mikrosvěta. Pravda ovšem je, že autorka nepsala učebnici, podala svědectví toho, co ji konkrétně obklopovalo. Proto je třeba si jejího počinu vážit, proto je také dobré ho číst.
