Čtení se mi stalo rozkoší, mohu číst v každé denní či noční hodině, říká Petr Boháč

„Celý můj život je spojený s četbou,“ říká divadelní režisér a literární kritik Petr Boháč. Sleduje svoji čtenářskou pouť od iniciačního momentu, přes období temna, času knižního obžerství, vysokoškolskou profesionalizaci až do současné doby, kdy jej literatura často inspiruje k divadelním inscenacím. Za knihy, v kterých se rád opakovaně ztrácí, považuje Eliotovu Pustinu, Ishigurovy Neutěšence nebo Célinovy romány. Naopak útěchu či pocit bezpečí opakovaně hledá v Barthesově Deníku smutku nebo v knihách Hannah Arendtové. A o tom, že mu četba přináší i potěšení a radost, svědčí jeho hra na první větu: „Podle mého názoru je první věta klíč k celé knize. Během studií jsem navštěvoval antikvariáty, otevíral náhodné knihy a četl v nich první větu a představoval si, co mi toto první letmé setkání může naznačit.“