Čtení není jediný způsob, jak se dostat do textu. O zhudebňování básní s Petrem Hruškou a s Yvettou Ellerovou

30. červenec 2024

Jak básně Petra Hrušky zhudebňuje jeho partnerka Yvetta Ellerová? A vnímá je on sám potom jinak? Na to se autorské dvojice ptala Šárka Jančíková během festivalu Měsíc autorského čtení.

V čem spočívá podivná alchymie, během které se báseň transformuje do písně? A je třeba do poezie pronikat pouze četbou? „Já se domnívám, že jsou ty básně nezhudebnitelné a nezpívatelné, ale Yvettka mě vždycky vyvede z omylu, tím že si sama nějaký text vezme a velmi mě překvapí tím, co s ním udělá. Dost často se dozvím něco jiného o té básni, než jsem si myslel, že v ní je, nebo o akcentech a o důležitosti slov, která jsou najednou zatížena jinými důrazy a jinou intonací,“ vysvětluje básník Petr Hruška. A Yvetta Ellerová, která jeho poezii už léta převádí do písní, k tomu dodává: „Já ty básně opravdu vidím v obrazech a tvarech. Ale když je pak tvořím a zkouším, musím u toho být sama. Něco se děje a nějak mě to také v dobrém smyslu poznamenává, ale to racionálně nedokážu popsat. Píšu si je rukou a jejich vizuální podoba mi pomáhá pro zapamatování a vybavování. Práce rukou je ohromně důležitá, protože ruka je prodloužené srdce.“

V rozhovoru zní úryvky zhudebněných básní Petra Hrušky Kachle (Obývací nepokoje, Sfinga, 1995), Dveře (Vždycky se ty dveře zavíraly, Host, 2002), Dobré vědět (Spatřil jsem svou tvář, Host, 2022).

Spustit audio

Související