„Copak si přejete? Snad nejdete si pro mne?“ aneb Češi ve vězení

Na koupele jsme se vždycky velmi těšili, jednak proto, že jsme se mohli řádně umýt, ale ještě více proto, že se tam dalo pod sprchami volně hovořiti. A tu pod sprchou povídá Bezruč:
„Prosím vás, pánové, poraďte mi, co mám dělat, nemohu v té samotě vydržet!“
„Řekněte si o nějakou práci,“ radím mu.
„I vždyť já dělám celý den papírové sáčky, ale večer zrovna hořím jako svíčka. Tentokrát z toho nevyváznu,“ odpověděl teskně Bezruč, drhna si hlavu žínkou.

Ze vzpomínky Aloise Žipka „Čeští velezrádci ve Věži smrti“.