CoO: Výjimečné koncerty a příliš mnoho času

17. červenec 2012

Program letošních Colours of Ostrava naznačil, že se pořadatelé snaží postupně přibližovat dramaturgii aspoň ke standardním evropským festivalům. Výsledek ukázal, že před sebou mají ještě dost práce. A čeští posluchači také.

Jedno z vrcholných vystoupení předvedl například smyčcový Kronos Quartet doplněný o finského experimentálního akordeonistu Kimmo Pohjonena a elektronika Samuli Kosminena. Apokalyptické vrcholy skladeb byly naprosto fascinující, bohužel si ale člověk nemohl vychutnat tiché pasáže, velká část publika se totiž věnovala debatám o nejrůznějších životních problémech a radostech a já jsem si v duchu přál tento koncert vidět kdekoli jinde než na festivalu.

Velké očekávání vzbuzoval Antony Hegarty (Antony and The Johnsons), jenž vystoupil v doprovodu Janáčkovy filharmonie. Měl jsem velké obavy, zda se směs tklivých melodií a orchestru nepromění spíš v kýč, ale naštěstí se ukázaly jako liché. Filharmonie hrála velmi decentně, a tak byl Antony na pódiu skutečným frontmanem. Charisma britského zpěváka bylo natolik silné, že vystoupení některé návštěvníky dojalo až k slzám.

02678523.jpeg

Trochu jiným pojetím svých koncertů jsou známí The Flaming Lips. V Ostravě se diváci dočkali projekcí, konfetů, nafukovacích balónků, tančících školaček či obřího mimozemšťana a žabáka na pódiu. Wayne Conye se v úvodu projel nad fanoušky i v zorbingové kouli. Energie z koncertu ale kvůli velkému množství pomalejších skladeb postupně vyprchávala a pár tisícovek fanoušků se dostalo zpět do varu až se závěrečnou skladbou Do You Realize.
O naprostý vrchol festivalu se nakonec postarala Janelle Monáe. Tato mladá r‘n‘b zpěvačka v roce 2010 nadchla hudební kritiky i fanoušky svým konceptuálním albem The ArchAndroid a její androidí opera v živém provedení je skutečně vesmírným zážitkem.

02678527.jpeg

Podmanivou severskou chvilku přichystali islandští Árstíðir. Šestice vokalistů opírající své hlasy o housle, violoncello, klavír a kytary si vysloužila potlesk ve stoje všech návštěvníků kryté scény v bývalém plynojemu. Jejich posmutnělé melodie vycházející ze skandinávské lidové hudby jsou nabité mrazivou energií a pro mě představují největší objev na festivalu. V závěsu za nimi pak byli dánští Euzen v čele se zpěvačkou Marii Franz, kteří rozhodně neudělali ostudu tradici skandinávského popu.

Velké zklamání – tak se dá naopak označit koncert Animal Collective, kteří už se jeví spíš jako spolek osobností než jako koherentní kapela. Na Colours of Ostrava odehráli jakýsi podivný remix vlastních skladeb. Samozřejmě není na škodu tracky pro živé provedení upravit, ale koncert, jenž chvílemi sahal do zvukových disharmonií a jindy se podbízel laciným tanečním beatem, vyvolal minimálně rozpaky.

02678521.jpeg

Hudebníci, již byli pořadateli pasováni za největší hvězdy, vesměs zklamali. Francouzská zpěvačka ZAZ předvedla, že novinářská přirovnání k Edith Piaf jsou zatím hodně nadnesená, už třeba proto, že si s největší scénou festivalu nedokázala úplně poradit. Alanis Morissette má doby největší slávy dávno za sebou a v sobotu se rozhodně žádný velký comeback nekonal. Oběma dámám jsem tak nakonec věnoval jen několik minut svého času, stejně jako nikterak objevnému vystoupení Bobbyho McFerrina.

Letošní Colours of Ostrava nabídly dostatek vynikajících vystoupení (i díky kvalitnímu ozvučení všech scén), ale celkové hodnocení shazuje fakt, že byla rozeseta do čtyř dnů. Při takto fyzicky náročném festivalu se pak možná ani nedá spílat českému publiku za to, že nemělo energii zůstávat v areálu až do konce. Na vrcholné koncerty, které se konaly po půlnoci, totiž dorazilo pravidelně jen několik tisícovek posluchačů.

Svou daň si bohužel vybralo i přemístění celé akce do dolní oblasti Vítkovice. Nový prostor je pro konání festivalu svou dispozicí naprosto ideální, nabízí jednak úchvatnou industriální kulisu, jednak dostatek místa pro pojmutí více než 30 000 lidí, které podle údajů letos na Colours of Ostrava dorazily. Bohužel ale byla velká část povrchu pokryta poměrně velkými kameny, po kterých se nedalo pohodlně chodit snad ani v pohorkách. A na komfortu návštěvníkům nepřidal ani poddimenzovaný počet toalet, který vyústil v takřka nelidské podmínky pro vykonání přirozených tělesných potřeb.

02678525.jpeg

Letošním Colours of Ostrava ale i tak děkuji za několik opravdu výjimečných koncertů. Určitě potvrdily pověst nejkvalitnějšího tuzemského festivalu. A také děkuji za vysvětlení, proč se v Česku nekonají vyšperkované hudební přehlídky jako v západní Evropě nebo třeba i v Polsku či na Slovensku. Když jsem si porovnal, kolik lidí přitáhli na severovýchod republiky Alanis Morissette nebo Mňága a Žďorp a kolik Janelle Monáe, Flaming Lips, Antony and The Johnsons či Mogwai, bylo mi jasné, že cesta ke kultivaci českého hudebního prostředí bude ještě dlouhá.

02678526.jpeg

Fotografie z festivalu nám poskytl Kryštof Havlice. Děkujeme!

autor: opí
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.