Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy (12 částí)

02281194.jpeg

Zpěvy Maldororovy jsou psány v próze a jako druh se vymykají definici. Jsou něčím mezi epopejí, černým románem, parodií romantických postupů, blasfemickým monologem.

Miloš Marten napsal v r. 1909 slova, která míří k samé podstatě díla: „Nezapomínejte, že nikde nemluví autor sám, nýbrž jeho hrdina, malující mátožný obraz své minulosti, episod, ale také duše se všemi konvulsemi. Vzata o sobě, báseň hraběte z Lautréamontu má jednotu psychického složení, souměr účelu a prostředku, jiným slovem vnitřní zákon a tím estetickou individualitu. Vulkanické myšlenkové úsilí, ideová revolta, byť zlomená, má vztah k metafysické žízni, k novému smyslu mystéria – ke druhé, skrytější ale stejně prudké evoluci dnešní poesie.“

Básník Robert Desnos shrnul v roce 1931 vše, co je nám známo o autorovi Zpěvů Maldororových: víme, kdy se narodil a kdy zemřel, víme něco málo o jeho rodině a jeho středoškolských studiích, četli jsme Zpěvy Maldororovy, známe několik jeho dopisů, v nichž píše o svých finančních potížích a o svých literárních záměrech. Toť vše.

Ani dnes toho nevíme o mnoho více: Comte de Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu (matka mu pravděpodobně záhy zemřela), roku 1859 přišel studovat na jih Francie. Do Paříže přichází v létě 1868, ve věku dvaadvaceti let.

Vlastním nákladem vydal pak celé Zpěvy r. 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. stol. vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. stol. přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce.

Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců (A. Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu, v knize Ztracené kroky Breton píše: „Lautréamont největším dílem nese zodpovědnost za dnešní situaci básnictví“). V r. 1940 jej Breton zařadil do své Antologie černého humoru: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického...“

Dvanáctidílnou četbu na pokračování z překladu Prokopa Voskovce připravila Barbora Bukovinská. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Igor Bareš. Hudební spolupráce Michal Rataj. Pořad uvádíme při příležitosti dvojího výročí: 165. výročí autorova narození - Isidore Ducasse se narodil 4. 4. 1846, vloni na podzim (24. 11.) uplynulo 140 let od jeho úmrtí (zemřel 24. 11. 1870).

Odvysílané díly si můžete poslechnout také na stránce Hry a literatura ve streamu.