Co všechno je jazz: Jazzové orchestry

V měsíčním pořadu Co všechno je jazz autora Lubomíra Dorůžky, který uslyšíte 6. června opět v 9.30 ráno na stanici Český rozhlas - Vltava, nabídneme pohled na to, čemu se od dvacátých let říkávalo jazzový big band.

Vedoucí amerického orchestru Coon-Sanders Nighthawks se narodili roku 1984 a 1986. Nedosáhli nikdy takové popularity jako třeba americký král jazzu Paul Whiteman nebo jeho anglický kolega Jack Hylton. Jejich nahrávka z roku 1924 – tedy rok po tom, co se u nás narodil rozhlas – ovšem dokumentuje hudbu, jaká tehdy pro posluchače znamenala jazz.

Jak je pro tento pořad příznačné, následuje prudký časový skok, tentokrát do roku 1938. Tehdejší světovou hymnou swingařů byla nahrávka orchestru majora amerického letectva Glenna Millera, In the Mood.

Hned další nahrávka ale ukazuje, že swingové big bandy přinášely už předtím vynalézavost. Jsou to třeba staccatové saxofony Jimmieho Lunceforda z roku 1934 v Ellingtonově klasické Sophisticated Lady.

O čtyřicet let později hudba zněla zase jinak. Gil Evans vždy dokázal se svým big bandem obratně uchopovat nové podněty z různých oblastí hudby a jedno ze svých alb věnoval jazz-rockovému idolu Jimimu Hendrixovi. Můžeme tomu říkat symbióza nebo novějším termínem fúze: v každém případě Hendrixova skladba Little Wing v big bandové verzi tehdejšího avantgardisty Gila Evanse stojí za poslech.

02902565.jpeg

A ještě Very Big Band skladatelky Carly Bleyové, která do jazzu vnesla opět trochu provokující, jakoby intelektuálskou koncepci: pořad uzavře nahrávka její skladby Lo Ultimo z roku 1990.

Posledním zmíněným kusem rozhodě není vývoj jazzu dovršen a jeho pokračování slýcháme dnes stále znovu třeba v aktuálních pořadech Českého rozhlasu. Občas ale stojí za to, připomenout si i stadia, která k němu vedla.