Co si pamatuju. Vzpomínky překladatelky Věry Dvořákové

11. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Národní třída, vpravo kavárna Slavia, 1966

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Věra Dvořáková, překladatelka z francouzštiny a manželka básníka a spisovatele Ladislava Dvořáka, vzpomíná na život v Československu poznamenaný dvěma totalitami a na vzácná celoživotní přátelství s Emanuelem Fryntou, Janem Zábranou, Jiřím Kolářem, Olgou a Václavem Havlovými a dalšími osobnostmi české kultury druhé poloviny 20. století. Premiéru poslouchejte on-line po dobu dvou týdnů po odvysílání.

Čte: Hana Franková
Připravil: Dominik Mačas
Režie: Jakub Doubrava
Premiéra: 30. 11. 2020
Natočeno: v plzeňském studiu Českého rozhlasu

Cyklus Osudy na Vltavě připomíná další z pozoruhodných životních příběhů, který poznamenaly neklidné dějiny 20. století. Věra Dvořáková (1927–2019) byla překladatelkou z francouzštiny. Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy – nejprve divadelní vědu a estetiku, pak si ale zvolila srovnávací literaturu u profesora Václava Černého. Po stranických prověrkách v roce 1949 ze školy odešla. Doktorát nakonec získala až v roce 1990. Během studií na Filozofické fakultě se Věra – tehdy ještě Batistová – seznámila s básníkem a prozaikem Ladislavem Dvořákem, svým budoucím manželem. Vzali se v roce 1950.

Čtěte také

Svůj kritický postoj ke komunistickému režimu manželé Dvořákovi nikdy neskrývali, odplatou jim za to byla (s výjimkou závěru 60. let) nemožnost pracovat ve svém oboru, šikana ze strany Státní bezpečnosti a další ústrky, kterými režim ztrpčoval život „nepohodlným“ občanům. Velkou kompenzací v této situaci však byla řada vzácných přátelství, které život na „ošklivci“ ještě upevnil.

Pro Věru Dvořákovou to bylo letité přátelství s Annou Hrubínovou, sestrou básníka Františka Hrubína, a řadou dalších stejně smýšlejících osobností české kultury, které se scházely v bytě u manželů Dvořákových – nejprve v domě U Medvídků v ulici Na Perštýně a poté v Srbské ulici v Dejvicích. Patřili k nim například Emanuel Frynta, Jan Zábrana, Zdeněk Urbánek, Petr Kopta, Miloslav Žilina, František Jungwirth, manželé Havlovi, manželé Topolovi, Bedřich Fučík, Jiří Kolář, Josef Hiršal, manželé Kafkovi a řada dalších. Vzpomínky Věry Dvořákové jsou tak cenným svědectvím o této neoficiální pražské literární scéně v 50. až 80. letech minulého století.

Čtěte také

Knihu pamětí Co si pamatuju napsala Věra Dvořáková na podnět nakladatelství Triáda. Vltavský cyklus Osudy v deseti pokračováních představí ale pouze část z rozsáhlých vzpomínek. Zaměřuje se především na dobu společného života s manželem Ladislavem Dvořákem, od jehož narození uplyne letos v prosinci sto let. Sama autorka v závěru knihy uvádí, že ta hlavní a nejpodstatnější část jejího života se do jisté míry uzavřela právě jeho smrtí v roce 1983.

Věra Dvořáková se ale svých aktivit v oblasti kultury nevzdala ani v dalších letech, naopak, rostla její překladatelská činnost, podílela se na vydávání samizdatového časopisu O divadle a aktivně se zapojila i do událostí v listopadových dnech 1989.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

Spustit audio