Co s monogamním Müllerem? Richard Müller - Monogamný vzťah
Mluví se o něm jako o nejniternějším albu v Müllerově diskografii, nejvíce osobní desce, zároveň také jako o jedné z nejvyrovnanějších. Monogamný vzťah takový také je. Otázkou ovšem zůstává, jestli výše jmenované atributy jsou také samozřejmými plusbody pro hodnocení kvality či historického významu desky. Co lze konstatovat s jistotou, je fakt, že Monogamný vzťah je nahrávkou výjimečnou.
Přestože v diskografii Richarda Müllera je Monogamný vzťah uváděný jako desátý kus, jedná se o vůbec první čistě autorskou desku. Žádní hostující textaři ani osobnost, která by nahradila dřívějšího kongeniálního spoluskladatele Jaro Filipa, hudba i texty jsou stoprocentně Müllerovy. Dokonce i muzikanti jako by šli více zpěvákovi na ruku - dlouhodobé domácí kolegy pro tentokrát opustil a desku nahrál celou v New Yorku s tamějšími profesionály. Od této "stoprocentnosti" se také odvíjí všechny pozitiva i nešvary, které deska nese.
V Müllerovi se odjakživa snoubí dvě pozoruhodně protichůdné osobnosti. Na straně jedné stojí klidný a empatický zpěvák, kterému to nejvíce sluší při komorních najazzlých a sofistikovaných aranžích s napjatou atmosférou. Na protipólu tu máme megalomanského exhibicionistu, který (za zády s rutinními muzikanty) roztleskává stadiony a vydává desky poplatné těm nejprostším principům showbusinessu. Většinou oba své profily příliš nesměšoval, desky jako Koniec sveta, či 01 by bez větších problémů šly přiřadit k prvnímu, Mullenium live nebo RM a hosté zas k druhému Müllerovi. Monogamný vzťah je zvláštním prolnutím obou rovin.
Hudebně se tak nejvíce blíží předposlednímu 01 - třebaže se stoprocentně jinou sestavou, je až k neuvěření, jak dokázal během krátkého času naučit Američany přesně to "své". Jistě, šlo by namítat, že Steve Holley není tak citlivý bubeník jako Marcel Buntaj, kytarista John Lardieri má daleko k náladotvorným experimentům Andreje Šebana a basová kytara Paula Ogunsala je vedle té Rózsovy vcelku rutinní a nenápadná. To teď ovšem není tak důležité, pánové posloužili profesionálně a Monogamný vzťah byl od začátku prohlašován za experiment či něco, co bude ze zpěvákovy diskografie vybočovat.
Textově zde Müller s obnažováním svého nitra zas exhibuje možná až nad rámec informací, o které posluchač stojí. Minimálně v tom smyslu, že pro autora snad důležité a upřímně míněné vnitřní posuny vyznívají takto zveřejněné jako nijak přitažlivé banality. O tom, že je pěkné žít v monogamním vztahu (Monogamný vzťah) nebo že nejlepší drogou je čistá hlava a všechny ostatní jsou iluzorním zlem (Najlepšia droga), může být Müller přesvědčený, ale co my s tím? O tom se učí na základních školách, od umělců by bylo záhodno očekávat spíše nahlodávání obecných pravd a zpochybňování fungujících principů - jak to Müller také dělával ve svých nemonogamních časech bez čisté hlavy.
Nejlépe pak dopadají písně neepického charakteru, respektive ty méně obnažené a zahalené do hávu neotřelých metafor a poetických obrazů. Do tří skladeb rozložený příběh o střetnutí s andělem (Anjel 1, 2, 3), milostné vyznání Silueta či samotným Müllerem dříve úspěšně proslavený erotický motiv zmoklé dívky V daždi. Tam je Müller nejpůsobivější, nejpřesvědčivější a v kontextu příjemně atmosférické hudby také nejvýraznější.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.