Co přilétlo na Přelet
Letošní, již patnácté, vydání divadelního festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem, tradičně hnízdícího v pražských divadlech Minor a Studio Ypsilon, pohostilo dvě zahraniční inscenace. Ze Stuttgartu přilétlo cestovní divadlo na volné noze Figurentheater Wilde & Vogel (Vogel = česky "pták" - organizátoři Přeletu podrželi styl) s hamletovskou koláží Exit. Z Budapešti pak Mikropódium, rodinné loutkové divadlo jednoho herce, a s ním hudebně a tajemně pojmenované představeníčko Con Anima.
Exit, eine Hamletfantasie. Na scéně stojí chatrný černý praktikábl, pod nímž tušíme spoustu hrobového haraburdí, tu a tam vykukuje lebka či hnát. V portálu sedí poloviditelná baskytaristka, skřípe na struny. Světlo slaboučké, přízračno. Dlouze se skřípe. Jediný herec pepíkovské, zcela nehamletovské vizáže dává do pohybu divadelní koláž zpracovávající fenomén Hamleta, která svou kompozicí připomíná hudební skladbu, fugu. Nesleduje děj posloupně, ale vyjevuje situace, proplétá témata, vrací se na začátek, aby šel jinudy. Používá překrásné karikaturní loutky různého druhu, které vyrážejí prkna praktikáblu a derou se z podzemí na zem, ozývají se, množí a vylupují, berou s sebou popel, kusy hadrů, svinčík. Jako Hamlet figuruje sám herec, Hamlet vším hýbe, Hamlet vstupuje do vztahů. Vede zvukový dialog s kytaristkou disponující zásobou tónů, zvuků a rytmů. Rámec tvoří velký maňas starého herce, hamletoodborníka, hrajícího divadlo pro Claudia i pro nás. Michael Vogel je šikovný vodič a oživovatel, stále se pohybuje na prahu iluzívnosti, loutky jsou v jeho rukách dokonce charismatičtější než on sám v roli. Plynule přechází z němčiny do angličtiny (ve foyer se vedou zuřivé diskuse, podle jakého klíče). Režisér Frank Soehnle neprovokuje k úvahám o aktuálnosti a aktualizaci Shakespeara, prostě nás nechává sledovat nápadité a výtvarné obrazy toho nejdramatičtějšího, co hra nabízí.
Con Anima. V Ponorce, komorním prostoru Divadla Minor, stojí kníratý herec v černém, vypadající jako mág. Má svíčku a cosi schovaného za bílým plátýnkem. Mačkáme se a natahujeme krky. Chvíli na nás ze tmy mluví maďarsky, a protože se ošíváme, přejde do angličtiny. Vážným hlubokým hlasem vysvětluje, že Con Anima je pokyn zapsaný v notách, znamenající "hrát s duší", "za účasti duše". A on že prý s duší hrát bude. Vezme svíčku, přemístí ji za bílou oponku a vyjeví tím stínovou krajinu kufříkových rozměrů. Zapne přehrávač, spustí se monotónní hudba, která trvá po celou dobu představení. Rozžhne systém dalších svíček a zrcátek, odhalí oponku. Poušť. (Pouštička.) Suchý strom, kůstky, hromada písku, klacek. Z hromady písku se vyhrabe složitá dřevěná marioneta ďáblíka. Ďáblík se pohybuje, tančí, hledá v písku, nachází ještě menší postavičku. Loutka vede loutku. A druhou. Chlapec a dívka. A jablko na strom. A ďáblík je Stvořitelem. Během celého představení s napjatou atmosférou a světlem svíček nepadne jediné slovo. Jediné vysvětlení. Hudba se vypne, oponka zatáhne, svíčky sfouknou. Diváku rozněžnělý maličkými loutkami, přeber si rajskou poušť sám.
prelet.scena.cz
XV. Přelet nad loutkářským hnízdem 4. - 6. 11. 2005
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
