„Co po mně chcete? Proč to chcete znovu vytahovat?“ 20 let po smrti Olgy Havlové o ní vznikla hra

Divadlo Letí uvedlo v prostoru pražské Vily Štvanice hru s názvem Olga, horrory z Hrádečku. Její autorkou je Anna Saavedra, režie se ujala Martina Schlegelová.

Pro inscenaci vytvořili ve Vile Štvanice podle scénografického návrhu Pavly Kamanové nový prostor, který využívá možnost průhledů z oken a otáčení scény. Překvapivě tak tvůrci objevili možnosti poměrně stísněného a intimního místa. Když vcházíme do sálu, který je opatřen stěnou s dveřmi, lístky trhá herečka Pavlína Štorková, v roláku a kalhotách. Takže jsme zpočátku asi trochu zmateni - bude hrát, nebude hrát? Posléze shledáme, že to už je součást příběhu. Je to naše neokázalá hostitelka, která sice vzala na vědomí, že hra bude o ní, ale nezbavuje se tím hostitelských povinností.

Prostor, do něhož vstupujeme, je současně interiérem Hrádečku, ale i časoprostorem lehce surreálným Může být lesem, kde se čarovně objevují houby, které Olga sbírá, ale i konferenční místností, přednáškovým sálem, či některou součástí Pražského Hradu. Pavlína Štorková hraje Olgu, nepředstavitelnou bez zapálené cigaretky, se šarmem, neokázalým klidem a zároveň rozhodností, se schopností nést osud, ať je jakkoli těžký, s přirozeným smyslem pro humor a každodenní absurditu.

Obklopují jí tři herci, kteří se proměňují v množství různorodých postav Jiří Böhm, jako Vašek první, působí jako charismatický a zároveň zcela nepraktický člověk, který z každodennosti neustále ulétává do filozofování nad světem a vlastně čímkoliv, Tomáš Kobr střídá role od humorné image tajného jako vystřiženého z filmů o Růžovém panterovi, po roztomilého „psího člověka“, který dělá Olze společnost, chrání ji a rozmlouvá s ní, a Pavel Smolárik si zahraje jak Havlovu dominantní matku, tak i chápavého Olžina přítele. Všichni tři pánové se rovněž dokážou převtělit do Havlových blízkých přítelkyň, které na téměř vědecké konferenci rozebírají roli Olgy, jako těžiště, jímž nelze pohnout. Překvapí nás scény, v nichž jsou zhmotněna tři různá ega Vaška, která spolu komunikují navzájem.

03600880.jpeg

Ať je nadsázka jakákoli, image postav rozhodně nepůsobí urážlivě, naopak, všechny se přirozeně integrují do absurdního světa života Havlových a zároveň jsou prototypy hrdinů Havlových her. Divák má pocit, že nic z toho, co v textu autorka načrtla, nespadlo tzv. pod stůl, a vše bylo v inscenaci zužitkováno. S pochopením pro vážnost i hravost jednotlivých situací, a s invencí rozvedenou do scénických etud různého typu, ať už je to doslova kuchyňský realismus, divadlo na divadle či kafkovská groteskní nadsázka. Osobnost Olgy je zkoumána z různých stran, včetně ulítlého (a pro mnohé diváky nejproblematičtějšího) inscenování Olžiných textů v recesistickém spolku Hrobka.

Čtěte také: Vila Štvanice se v rámci hry Olga promění v Hrádeček manželů Havlových

Hru možná lze označit za lehce feministickou, ale pro mě je spíše svědectvím o tom, jak důležitá je v životě jakéhokoli muže mateřská osobnost, nikoli ve smyslu reálné matky, ale ženy, která samozřejmě, s trpělivostí a klidem zvládá žít život svého muže, aniž by ztratila vlastní integritu a dokáže být přirozeným zázemím i pro všechny ostatní lidi, kteří ji obklopují. Ve vší vážnosti by některé situace mohly působit tragicky, či pateticky, ale nadhled, s nímž jsou prezentovány, je kvalitativně posunuje do vyšší úrovně a dává do souvislostí.

Za všechny situace uveďme tu nejparadoxnější Za totality je při sbírání hub je Olga hlídána tajným, stejně jako v období prezidentském - přičemž se postava bodyguarda se personálně nemění. Nedokážu odhadnout, nakolik jednotlivé motivy, v nichž různě informovaní diváci sem tam identifikují reálné postavy, ale i postavy a situace z Havlových her, mají šanci překonat dobu svého vzniku, aby zůstaly srozumitelné a měly obecný dosah. Nicméně z dnešního pohledu toto stylizované svědectví o jedné velké osobnosti, jejích občanských i lidských kvalitách, je jak po textové tak inscenační a herecké stránce zcela jedinečné.