Co není zakázáno, není dovoleno. Jaká literatura je nežádoucí v současném Rusku?

„Ledacos vám nevysvětlí ani politolog, ani historik, ani sociolog, ale nakonec vám to nejlépe nastíní kumštýř, který je mocen umělecké zkratky. Často je právě beletrie nejlepším obrazem reality,“ tvrdí rusista a překladatel Libor Dvořák. A snad i proto je to právě literatura, která se v jistých situacích stává nepříjemným zrcadlem stavu věcí. Jak to s nepohodlnými knihami vypadá v současném Rusku?

Samé otázky

Lze něco ne tak docela zakázat, ale důsledně to nedoporučit? Mohou se nevhodné knihy prodávat a lze je sehnat? A co to znamená pro knihkupce nebo nakladatele? Jak manévrují autoři, kteří se rozhodli v Rusku zůstat, a kdo se raději uchýlil do zahraničí? Je bezpečné věnovat se událostem dávno minulým? A jak psát o současnosti? Jak dnes vypadají knižní podpultovky?

Čtěte také

Dochází k plošnému zákazu ruského umění? Ano, ale jen v ruské propagandě

Proč je queer komunita v Rusku už posledních patnáct, dvacet let  v disentu, jak líčí publicistka Olga Pavlova? Kdy je i klasika nežádoucí? Nebo je potřeba se na ni jen podívat tím „správným“ způsobem? „Jsou to autoři, kteří ve své literatuře demonstrují spíše subversivní hodnoty, jejichž texty učí lidi pochybovat a ukazují skutečnost z nejrůznějších stran – a to je perspektiva, která se dnes znovu stává v Rusku nežádoucí,“ říká rusista Tomáš Glanc.

Jak do toho nejen v době války zapadá ukrajinská literatura? Čím může v Rusku vadit Haruki Murakami? Nakolik kazí mládež Stephen King? A co starý dobrý Oscar Wilde nebo George Orwell? Které knihy se v Rusku špatně shání, ale vy si je přečíst můžete? Jak by současné Rusko vyšlo ze srovnání se Sovětským svazem? A co si o nás jednou řeknou budoucí historici?

To zjišťuje redaktorka Šárka Jančíková spolu s publicistkou Olgou Pavlovou, rusistou Tomášem Glancem, překladatelem Liborem Dvořákem, ale i ukrajinistkou Terezou Chlaňovou nebo básnířkou Marií Iljašenko.

V cyklu zní úryvky z románů Sfumato (Alexej Fedjarov, překlad Jakub Šedivý, vydá Maraton, 2025), Dlouhé časy (Volodymyr Rafejenko, překlad Jekaterina Gazukina a Tereza Chlaňová, Větrné mlýny, 2019), Rána (Oksana Vasjakinová, překlad Alena Machoninová, Maraton, 2023), Moje Rusko: Zprávy ze ztracené země (Jelena Kosťučenková, překlad Libor Dvořák, Argo, 2024) nebo Zmetek veliký (Viktor Jerofejev, překlad Libor Dvořák, připravuje se k vydání) a také zvukové a hudební fragmenty ze seriálu Jen počkej, zajíci (1969–2006).