Co jiný považuje za nebezpečné, oni vyhledávají. 15. ročník festivalu Letní Letná bude poetický i extrémní
Festival Letní Letná se stal za posledních 15 let součástí evropské kulturní mapy. Od roku 2004 je na něm možné zhlédnut současné trendy v oboru nového cirkusu. Letos bude jeho zahraniční linie převážné francouzská. Na festivalu uvedou svá představení například soubory Baro d'evel nebo Cirque Inextremiste.
Poetický svět, ve kterém všichni jeho obyvatelé hledají společný jazyk, vyváří v inscenaci Bestias francouzský novocirkusový soubor Baro d'evel. V přestavení, kde je hlavní důraz kladen na snovou atmosféru, rituál, ale i nadsázku a humor, vystoupí kromě profesionálních akrobatů, také kůň, andulky a vrána.
Bestias, to je kmen, ve kterém vedle sebe žijí lidé a zvířata. Společně podstupují rituály, které vedou k osvobození duše i těla. Na tuto společnou cestu zvou i diváky. V tomto poetickém světě, který je neustále v pohybu, lze jen těžko odhadnout, kdo vede a kdo se nechá vést, říká umělecká vedoucí a artistka souboru Baro d'evel Camille Decourtyeová.
Je to dost syrové představení a ve své podstatě prosté a skromné. Jsou v něm patrné staré rituály, mohli bychom říci i pohanské. Zároveň je ale velmi současné, zvláště díky hudebním motivům, které v představení zaznívají. Bestias je jako jeden velký labyrint, ve kterém se divák může ztratit, ale kterým také musí projít od začátku až do konce. Není snadné převyprávět, o čem Bestias pojednává. Často toto představení přirovnáváme ke snu, který člověk sní s otevřenýma očima.
Camille Decourtyeová
Soubor Baro d'evel není v oboru nového cirkusu žádným nováčkem. Vznikl v roce 2000 z iniciativy absolventů Národního cirkusového centra v Châlons-en-Champagne, vzpomíná jeden ze zakladatelů, artista Bai Mateu Trias.
Na začátku byla velká touha setkat se konečně s diváky. Pramenila z toho, že jsme pět nebo šest let trávili studiem na cirkusových školách a to, co jsme se naučili, jsme chtěli předvést. Jako mladí umělci bez finančních prostředků jsme začínali s pouličními představeními. Postupně jsme se přesunuli do divadelních sálů a později se rozhodli pro koupi vlastního šapitó. V počátcích fungování našeho souboru jsme se hodně soustředili na předvádění cirkusových umění, našich dovedností. Postupně jsme ale tyto postupy opouštěli a zaměřili se důsledněji na režijně-dramaturgickou koncepci jednotlivých inscenací. Baví nás hledání scénického jazyka, který je neopakovatelný, tudíž takový, který je nám blízký, který vytvoříme jen my. To, co ale přetrvává, je touha přibližovat se publiku, nestavět mezi námi a jimi stěnu.
Bai Mateu Trias
Hudba, zpěv a pohyb, lidé i zvířata, vše musí být v harmonii. V roce 2004 se zakladatelka souboru Camille Decourtyeová rozhodla poprvé vytvořit inscenaci, v níž by figurovala živá zvířata. Pro Camille Decourtyeovou jsou zvířata společníkem, nikoli podřazeným živočišným druhem.
Řekla bych, že tento přístup ke společnému životu, společnému utváření uměleckých, ale i lidských hodnot, je to, co náš soubor spojuje a možná co spojuje i lidi kolem cirkusu. V našich představeních je prostor a místo pro všechny – děti, dospělí i zvířata mají svou důležitou funkci. Stejně jako je v tomto světě každá živá bytost nepostradatelná, je tomu tak i v našich inscenacích. Ale je jasné, že se inscenace nemůže opírat pouze o tuto životní filozofii. Při tvorbě vycházíme z toho, že vše, co v jednotlivých představeních ukazujeme, musí mít smysl a opodstatnění. To na všechny klade vysoké nároky. Zkoušení nových inscenací trvá dlouho a je náročné. Nejtěžší je přijít na to, jak každému dát prostor, jak ho nechat projevit se a zároveň najít jednotné pojítko toho všeho. Je to taková tvůrčí cirkusová utopie.
Camille Decourtyeová
Nekorektní humor, nebezpečí a risk jako životní filozofie, charakterizují soubor Cirque Inextremiste, jehož inscenaci Extrêmité mohli diváci vidět na festivalu Letní Letná v roce 2014. Letos budou artisté souboru Cirque Inextremiste v letenském šapitó podrobovat svá těla fyzicky ještě drastičtějším experimentům. V inscenaci Extension se opakuje jejich nikdy nekončící hra na vítěze a poraženého. Opět se setkáváme s Rémim Lecocquem, artistou upoutaným na invalidním vozíku. Tentokrát vozík vymění za funkční bagr.
Je pravda, že díky manipulaci s bagrem působí celé představení skutečně nebezpečně. A taky že v mnoha případech k riskantním situacím dochází. Nemůžu říct, že by mí kolegové - Yann Ecauvre a Jérémi Olivier - předváděli konkrétní akrobatické figury. Jedná se spíš o kaskadérské prvky.
Inscenace Extension vychází z naší první inscenaci Extrémité, kde jsme balancovali na dřevěných prknech a plynových bombách. Ty zustávají i v naší nové inscenaci, ale přibyl k nim ještě bagr. Tento stroj je pro mě něco jako náhradní končetiny. Umožňuje mi to, co moje tělo samo nezvládne. Já jsem v této inscenaci v roli mstitele. Své dva kolegy v šapitó trochu potrápím za to, jak si ze mě utahovali v našem prvním společném projektu. Toto naše vzájemné škádlení bereme do hry v podstatě neustále.
Rémi Lecocq
Rémy Lecoque ramenem bagru zvedá dřevěná prkna a na nich stojícího Yanna Ecauvrea a Jérémiho Oliviera do několikametrové výšky. Někdy nakloní a roztočí desku tak, že se jí oba artisté musí křečovitě držet, aby neuletěli do stran nebo nenarazily do podpěr stanu. Extension má doslova rockovou, ne-li anarchistickou atmosféru. Bagr je symbolem destrukce i nástrojem manipulace.
Příprava takové inscenace zabere hodně času. Vychází z principu neustálého hledání. Zkoušíme metodou pokus-omyl. Prvky, situace a obrazy, které jsou funkční, které nás posunují dále, hned fixujeme a pak hledáme logickou strukturu představení, do které bychom je zasadili. Ten výzkum ale nekončí premiérou inscenace. V inscenaci jsou momenty, které se stále vyvíjí. I během uvádění přijdeme na to, že některé scény nebo situace by mohly vypadat jinak.
Rémi Lecocq
Cirque Inextremiste ve své tvorbě ukazuje, že člověk může jít ve svém jednání za hranice možného. Jeho členové si nechtějí tyto hranice uměle stanovovat. Co jiný považuje za nebezpečné, oni vyhledávají.
