Co bychom rádi spatřili i v českých kinech
Vedle Letní filmové školy a Febiofestu patří Dny evropského filmu k ojedinělým příležitostem, jak se seznámit s filmovou tvorbou, které se většina našich distributorů raději vyhýbá. Schází jí totiž potřebná divácká atraktivita. Je pravda, že fanouška hollywoodských hitů sotva uspokojí, avšak vyprodané sály v Praze i Brně prozrazují, že i náročnější tituly naleznou své zájemce.
V pořadí již desátý ročník přichystal překvapení: původní orientace na země Evropské unie byla rozšířena, pokrývá i státy kandidátské, takže v programu přibyly filmy z Pobaltí, Polska, Maďarska, ba i Rumunska - celkově se sešly čtyři desítky titulů. Byla zastoupena díla mezinárodně ceněná, vyskytly se však i takové snímky, které je možné označit za zbytečné a čas strávený jejich sledováním za promarněný. Často se jednalo o nekomunikativní výpovědi do sebe zahleděné, nechyběly ani běžné spotřební produkty, které by se snad vyjímaly v odpoledním televizním vysílání.
Co mě nejvíce zaujalo? Výpovědi pocházející z různých zemí, avšak se společným tématickým zakotvením: vesměs se táží, co se děje s psychikou, s jednáním člověka, který žije v prostředí, kde projevy násilí získávají rozměr všednosti, kde on sám je vnímá jako něco běžného a mravně přijatelného.
Polský snímek Roberta Galiňského Ahoj, Terezko (již jsme ho mohli spatřit i dříve při různých příležitostech) líčil osudy mladičké dívky podřizující se tlaku přízemního okolí, rodiny i spolužáků, než dospěje k tragickému vybití přetlaku na bezmocném chudákovi. Bratři Dardenneové se v belgicko-francouzském snímku Syn zaměřili na složitá dilemata otce, jenž v novém učedníkovi poznává vraha svého dítěte.
Dva podnětné filmy pocházejí z Anglie. Loachův snímek s krutě ironickým názvem Sladkých šestnáct vystihl smýšlení dospívajícího Liama, jenž se bouří proti degenrovanému, brutálnímu rodinnému zázemí, ale přesto přejímá bezohledné modely chování a vydává se na cestu sebezáhuby, když se připojí k profesionálnímu gangu, pro který by neváhal - jak ukáže "přijímací zkouška" - ani vraždit. Podobně jako se chlapec z raného Loachova snímku Kes upjal k ochočené poštolce coby jedinému světlému bodu své smutné existence, Liam zbožňuje svou matku, přestože jej kdysi i se sestrou odložila do dětského útulku, toužebně očekává její návrat z vězení a dokonce pro ni hodlá zařídit šťastnější existenci. Jenže matčiny citové vazby k bezcitnému milenci jsou silnější než mateřské pouto...
Události kolem pokojné demonstrace v irském Londonderry krvavě rozprášené speciálními britskými jednotkami pojednal režisér Paul Greengrass v paradokumentárním stylu, připomínajícím bezprostřední reportáž. Jeho rekonstrukce Krvavá neděle (podobně jako tomu bylo kdysi v italském filmu Bitva o Alžír) střídavě obhlíží obě strany blížícího se konfliktu, zachycuje stále napjatější rozmluvy organizátorů, ať již chystají vojenský zásah nebo domlouvají průběh demonstrace. Desítky zraněných lidí a třináct mrtvých si vyžádaly dodatečné vyšetřování: komise uvěřila tvrzení vojáků, že demonstranti, ve skutečnosti neozbrojení, na ně chtěli sami zaútočit. Dokonce jsou k mrtvým tělům přidávány výbušniny, aby zjednaly dodatečné alibi vojenskému zásahu. Zbytečné krveprolití rozdrtilo Hnutí za občanská práva usilující o změnu poměrů pokojnými prostředky a nespokojence zahnalo do náručí teroristické IRA.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
