Cirkusová sezona začíná. Na Letní Letné vystoupí Cirque Aïtal

12. srpen 2019

Hru na cirkus předvede dnes v představení inscenace Saison du cirque neboli Cirkusová sezóna na festivalu nového cirkusu Letní Letná francouzský soubor Cirque Aïtal. Autory této cirkusové grotesky jsou Victor Cathala a Kati Pikkarainen. Oba dva patří k umělcům, kteří se dokáží povznést nad svou fyzickou dokonalost a dívat se na svět kolem sebe s nadhledem a humorem.

Společně tak tvoří už patnáct. Jak se se za tu dobu proměnil váš pohled na cirkus a cirkusová umění.

Viktor Cathala: Řekl bych, že za těch patnáct let jsme s cirkusem zestárli. Mě už bude čtyřicet, Kati je sedmatřicet, takže zestárl nejen náš pohled na toto umění, ale i naše těla. A to přirozeně ovlivňuje i způsob, jakým k tvorbě v současné době přistupujeme. Cirkus se pro nás mění nejen s časem a věkem, ale především s tím, jak se mění fyzická kapacita našich těl. S tím pak souvisí i chuť tvořit. Dnes už můžeme srovnávat a bilancovat pohled na cirkus z různých úhlů. Vyzkoušeli jsme si nejen cirkus nový, ale také cirkus tradiční, kabaret i varieté. Ale ani po těch patnácti letech nás neopouští chuť tvořit inscenace aq vystupovat v jednotlivých představeních. Cirkus k nám stále ještě promlouvá.

Francouzský soubor Cirque Aïtal

Líbí se mi, jak jste to pojmenoval – zestárnout s cirkusem. Co ale reálně znamená stárnutí těla ve vztahu k tomuto umění. Jak markantně to pak změní váš přístup k tvorbě nových inscenací?

Kati Pikkarainen: Až do této chvíle jsem si v podstatě tuto otázku nepoložila. Ale teď když nad tím přemýšlím, řekla bych, že i přesto že se mění naše fyzická kapacita, nemění se náš postoj k tvorbě. Pokud chcete tvořit – ať už v jakékoli umělecké oblasti – musíte zůstat otevřeni všemu, co se děje okolo vás, protože všechno je v neustálém pohybu.

Co je to, co vás v tuto chvíli nejvíce inspiruje pro tvorbu nových inscenací? Co vás provokuje, co vás nutí tvořit?

Viktor Cathala: Naše nejnovější inscenace Saison du cirque vznikla z potřeby trochu se zorientovat v tom, co je dnes cirkus. Já a Kati jsme se poslední dobou cítili trochu ztraceni v tom, co se v současné době děje v oboru nového cirkusu. Najednou se z něj stal svět sám pro sebe, velmi pestrý, ale zároveň těžko prostupný. Tudíž jsme se po inscenaci Pour le meilleur et pour le pire, se kterou jsme hostovali u vás v Plzni v roce 2015, rozhodli udělat jinou inscenaci, v níž bychom se v manéži setkali i s dalšími umělci. Přizvali jsme proto artisty, kteří jsou spjati s tradičním cirkusem a které už dobře známe. Jsou to mistři svého řemesla.

K tradičnímu cirkusu také přirozeně patří i kůň. Animální princip je pro takový typ představení důležitý, a proto v Saison du cirque vystupují dva koně. Přítomnost zvířecího elementu v představení přináší do inscenace nové kvality.

Francouzský soubor Cirque Aïtal

Hovoříme-li o tradičním cirkuse v České republice, zákonitě si člověk vybaví zvíře, zvláště pak koně. Nicméně práce s koňmi vám jakožto artistům spíše nového cirkusu musela přinést do cesty řadu nových zkušeností, možná i překážek. Můžete přiblížit, v čem byla práce na vaší nové inscenaci v tomto směru jiná?

Kati Pikkarainen: Já i Viktor jsme se museli především sžít s principy práce s koňmi. Kvůli tomu byla příprava inscenace delší, než je zvykem. Nejen že jsme si museli zvyknout na koně, ale koně si museli zvyknout na nás. A kromě toho, že každé představení vyžaduje dlouhou a důslednou přípravu, museli jsme se také naučit tato zvířata respektovat, aby se cítili dobře. Myslím si, že je škoda, že mezi mladými artisty je tak málo voltižérů. Je to náročná disciplína, která vyžaduje dlouhou přípravu a trénink, ale zároveň je to ušlechtilé umění, kterému by mělo být dáno více prostoru.

Právě díky vaší inscenaci Pour le meilleur et pour le pire známe soubor Cirque Aital jako duo, které se zaměřuje na párovou akrobacii. Zůstává tato disciplínu ve středu vašeho tvůrčího zájmu?

Kati Pikkarainen: Párová akrobacie je to, co nás v tvorbě žene stále dál. Je to první impulz, prvotní energie, která rozhýbe kreativní proces. Zajímavostí naší nové inscenace je, že se v ní objeví jedno z našich cirkusových čísel, které jsme s Viktorem vytvořili už v cirkusové škole v Châlon en Chapmagne. Toto číslo jsme přirozeně mírně pozměnili a upravili. Důvodem, proč jsme ho zařadili, je i to, že jsme tímto chtěli sami sobě připomenout, jak čas ovlivňuje naše zrání v cirkuse. Já v této inscenaci vystupuji jako klaun. Postava klauna stála už na začátku samotné přípravy inscenace. Možná i proto, že jsem v té době prožívala složitější období v životě a dělat cirkus mi tehdy připadalo náročné. Můj pohled na cirkus byl obestřený smutkem, proto i můj klaun byl smutný, typický august s nalíčenou tváří, jehož charakter v průběhu přestavení projde proměnou. 

Francie je kolébkou cirkusu, a nejen toho nového. Jak na stav a situaci, ve které se nyní cirkusová umění nacházejí, nahlížíte?

Kati Pikkarainen: Za sebe bych řekla, že jsem situací, ve které se francouzský cirkus nachází, znepokojená. Ale pokud na toto své znepokojení občas zapomenu, tak se dá říci, že se francouzskému cirkusu daří dobře. Francie artistům nabízí nejen finanční podporu, ale také zázemí.

Spustit audio