Cikánské podhoubí, které se snoubí s flamencovou kytarou

Maďarský cikánský kytarista Ferenc Snétberger se narodil v roce 1957, vystudoval klasickou kytaru, na studia si vydělával po barech. V mládí se zamiloval se do Jima Halla a Wese Montgomeryho. Tato směs předznamenává, že kořeny klasické a cikánské hudby v jeho jazzových preludiích lze téměř vždy vystopovat. Ať již v partu rozjímavém a zpěvném, bachovsky kontrapunktickém, rozjímavém či sambově zabarveném.

Ferenc Snétberger má za sebou velmi úspěšnou kariéru, u nás je ale téměř neznámý. Neunikl však pozornosti mnichovského labelu ECM, které mu v loňském roce dalo prostor k vydání alba In Concert. Po pěti autorských, vesměs sólových albech u vydavatelství ENJA se tak Snétberger ocitl v té nejprestižnější hudební společnosti – a právem.

Hudba Ference Snétbergera je výsledkem mnoha stylových vlivů. Sám Snétberger uvádí jako základ své hudby ovlivnění Johannem Sebastianem Bachem. Vedle již zmíněného cikánského podhoubí musíme zmínit jeho souznění s brazilskou, obecně jihoamerickou hudbou a flamencovou kytarou.