Chytrý jako žako

7. duben 2006

Papoušek šedý, kterému chovatelé říkají "žako", žije na rozsáhlém území Afriky, a to zejména v oblastech, kde roste jeho oblíbená potrava - palma olejová. Tito papoušci žijí pospolitým životem ve velkých hejnech, ze kterých po ránu v malých skupinkách nebo dvojicích vylétají za potravou. Jsou schopni ničivých náletů na kukuřičná pole domorodců. Chovatelé je mají rádi. Dobře se učí lidská slova a mají výraznou mimiku, podle které se dá dobře poznat, co zrovna cítí. V něčem jsou podobní lidem. Duševní hnutí u takového psa také poznáme lépe než u kočky. Nejhorší mimiku mají žáby, ryby a profesionální politici, u kterých málokdy víme, co se jim ve skutečnosti honí hlavou.

Americká badatelka Irene Pepperbergová se již skoro před třiceti lety intenzivně věnovala problému mezidruhové komunikace. Pokud má člověk zkušenost z nějakého úřadu, či dokonce partnerského svazku, jak složité je domluvit se se stejným biologickým druhem, jako to děláme u papouška? V Evropě existuje jediná laboratoř mezidruhové komunikace - vznikla před pěti lety z iniciativy filozofa Zdeňka Pince. Její činnost je plánována na dobu nejméně dvaceti let, protože naučit papouška komunikovat s člověkem nějakou dobu trvá. A kdyby jenom to - velice důležité je sledovat, jak papoušci předávají získaná slova a návyky svým dětem. Jinými slovy, zda papoušci jsou schopni ve spolupráci s lidmi vyvinout a udržet nějakou vlastní kulturu. Irene Pepperbergerová naučila papouška Alexe úkonům, které bychom snad uvěřili u šimpanzů, ale ne u ptáků. Alex se naučil rozeznávat 35 předmětů. Ne náhodně, používá výrazy jako "pojď sem" a "chci to". Rozeznává a přesně pojmenovává sedm barev a umí počítat do šesti. Rozumí i poměrně abstraktním pojmům, jako že některé věci jsou "stejné", zatímco další jsou "jiné". Tyto pokusy prokázaly, že papoušci jsou na zhruba stejné úrovni inteligence jako primáti, velryby a sloni. Řada jiných druhů je možná stejně chytrých, ale technicky se s nimi neumíme domluvit.

Jaké jsou zkušenosti s našimi českými papoušky? Některé výsledky jsou překvapivé a vrhají neobvyklé světlo i na lidskou soutěživost. Papoušice Jaríňa se příliš nechtěla učit a její studijní výsledky byly velmi chabé. Vše se velice rychle změnilo, když do skupiny přibyla již poměrně dobře mluvící Markéta. Když Jaríňa zjistila, oč lépe s člověkem komunikuje Markéta - a dokonalejší komunikace s "šéfem" v tomto případě znamená vyšší sociální postavení -, už během několika hodin začala používat lidská slova!

K zajímavým situacím dochází v okamžiku, kdy pro papouška je jednodušší při komunikaci s jiným papouškem použít lidských slov než "papouščího zpěvu". Ptáci se pak mohou navzájem jadrnou češtinou posílat do klece!

K jiným pozoruhodným jevům dochází při pokusu, kdy je k papouškům přiřazen jiný inteligentní pták - například krkavec. Pro ptáky-cizince pak asi bude nejvýhodnější shodnout se na jazyku, který nějak znají oba - na češtině.

Proč o tom tak podrobně mluvím? Tyto výzkumy nás učí poznat, že to, co v propojeném světě stále víc potřebujeme - totiž umění vzájemné komunikace, nezačíná v parlamentu ani v mateřské školce, ale někde v druhohorním pralese nebo ještě dříve.

A je tu ještě jedna věc. Kromě toho, že se učíme zacházet se svobodou, mobilním telefonem a internetem, nalézáme prostřednictvím vědy také nový vztah ke zvířatům. Z tohoto pohledu se možná jednou naše děti budou učit o současných velkochovech slepic a dobytka jako o něčem, co se v základech podobá kárným a koncentračním táborům druhé světové války.

autor: Václav Cílek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...