Chytrý jako žako

7. duben 2006

Papoušek šedý, kterému chovatelé říkají "žako", žije na rozsáhlém území Afriky, a to zejména v oblastech, kde roste jeho oblíbená potrava - palma olejová. Tito papoušci žijí pospolitým životem ve velkých hejnech, ze kterých po ránu v malých skupinkách nebo dvojicích vylétají za potravou. Jsou schopni ničivých náletů na kukuřičná pole domorodců. Chovatelé je mají rádi. Dobře se učí lidská slova a mají výraznou mimiku, podle které se dá dobře poznat, co zrovna cítí. V něčem jsou podobní lidem. Duševní hnutí u takového psa také poznáme lépe než u kočky. Nejhorší mimiku mají žáby, ryby a profesionální politici, u kterých málokdy víme, co se jim ve skutečnosti honí hlavou.

Americká badatelka Irene Pepperbergová se již skoro před třiceti lety intenzivně věnovala problému mezidruhové komunikace. Pokud má člověk zkušenost z nějakého úřadu, či dokonce partnerského svazku, jak složité je domluvit se se stejným biologickým druhem, jako to děláme u papouška? V Evropě existuje jediná laboratoř mezidruhové komunikace - vznikla před pěti lety z iniciativy filozofa Zdeňka Pince. Její činnost je plánována na dobu nejméně dvaceti let, protože naučit papouška komunikovat s člověkem nějakou dobu trvá. A kdyby jenom to - velice důležité je sledovat, jak papoušci předávají získaná slova a návyky svým dětem. Jinými slovy, zda papoušci jsou schopni ve spolupráci s lidmi vyvinout a udržet nějakou vlastní kulturu. Irene Pepperbergerová naučila papouška Alexe úkonům, které bychom snad uvěřili u šimpanzů, ale ne u ptáků. Alex se naučil rozeznávat 35 předmětů. Ne náhodně, používá výrazy jako "pojď sem" a "chci to". Rozeznává a přesně pojmenovává sedm barev a umí počítat do šesti. Rozumí i poměrně abstraktním pojmům, jako že některé věci jsou "stejné", zatímco další jsou "jiné". Tyto pokusy prokázaly, že papoušci jsou na zhruba stejné úrovni inteligence jako primáti, velryby a sloni. Řada jiných druhů je možná stejně chytrých, ale technicky se s nimi neumíme domluvit.

Jaké jsou zkušenosti s našimi českými papoušky? Některé výsledky jsou překvapivé a vrhají neobvyklé světlo i na lidskou soutěživost. Papoušice Jaríňa se příliš nechtěla učit a její studijní výsledky byly velmi chabé. Vše se velice rychle změnilo, když do skupiny přibyla již poměrně dobře mluvící Markéta. Když Jaríňa zjistila, oč lépe s člověkem komunikuje Markéta - a dokonalejší komunikace s "šéfem" v tomto případě znamená vyšší sociální postavení -, už během několika hodin začala používat lidská slova!

K zajímavým situacím dochází v okamžiku, kdy pro papouška je jednodušší při komunikaci s jiným papouškem použít lidských slov než "papouščího zpěvu". Ptáci se pak mohou navzájem jadrnou češtinou posílat do klece!

K jiným pozoruhodným jevům dochází při pokusu, kdy je k papouškům přiřazen jiný inteligentní pták - například krkavec. Pro ptáky-cizince pak asi bude nejvýhodnější shodnout se na jazyku, který nějak znají oba - na češtině.

Proč o tom tak podrobně mluvím? Tyto výzkumy nás učí poznat, že to, co v propojeném světě stále víc potřebujeme - totiž umění vzájemné komunikace, nezačíná v parlamentu ani v mateřské školce, ale někde v druhohorním pralese nebo ještě dříve.

A je tu ještě jedna věc. Kromě toho, že se učíme zacházet se svobodou, mobilním telefonem a internetem, nalézáme prostřednictvím vědy také nový vztah ke zvířatům. Z tohoto pohledu se možná jednou naše děti budou učit o současných velkochovech slepic a dobytka jako o něčem, co se v základech podobá kárným a koncentračním táborům druhé světové války.

autor: Václav Cílek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.