Chuť číst se nesmí zahubit nudnými čítankami, říká Ondřej Hausenblas
Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá Ondřej Hausenblas, jazykovědec a didaktik.
„Nečtoucího rodiče škola nepřevychová,“ říká didaktik literární a jazykové výchovy Ondřej Hausenblas, „ale děti je možné zachránit, když se stanou zaujatými čtenáři a když jejich pedagogové budou poučenými učiteli. Abychom takovou složitou věc uměli, musíme i jako dospělí hodně číst knihy.“
Sám říká, že jeho putování ke knižnímu pólu vedlo po mnoha polednících současně: „Jedna cesta byla přes krajiny dětské četby, další byla přes vesmírná skaliska sci-fi, později šla přes rozlehlá území klasického románu a povídky nebo i přes bludiště lidových vyprávěnek. A potom jsem se brodil přes močály knih o literatuře a o procesech nebo významu čtení samotného.“
Na svých literárních cestách se tak zastavuje u J. S. Machara, Karla Čapka, Karla Poláčka či Josefa Škvoreckého, ale rovněž u N. V. Gogola, Stanislawa Lema či Olgy Tokarczukové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
-
Robert Ranke Graves: Já, Claudius. Kulhavý, koktavý, podceňovaný. Jak se z outsidera stal císař?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.