Chtěla zpívat, poškození hlasu ji dovedlo k režii. Snažíme se, aby posluchače draply, říká o ostravských muzikálech Gabriela Petráková
Maminka zpěvačka, tatínek činoherec. Malá Gabriela chodila na zpěv, klavír a na výtvarku a svou budoucnost viděla na pódiu, nikoliv za ním. Po necelých šesti letech aktivní pěvecké dráhy ale ztratila pro zpívání hlas. Nevzdala se, rozhodla se pro studium operní režie na HAMU a tam přišlo klíčové setkání s Milošem Nekvasilem.
Díky jeho synovi Jiřímu, který v Ostravě začal ředitelovat v roce 2010, je dnes Gabriela Petráková dvacátým rokem v čele muzikálu a operety při Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Jak přemýšlí nad tvorbou představení pro 600 lidí, kteří se do divadla přišli pobavit? Jak jsou tuzemská divadla úspěšná v „učení se muzikálu za pochodu?“ Proč by z Janáčkovy Její pastorkyně mohl být muzikál budoucnosti a co kromě hodnotného libreta a hudební složky nesmí kvalitní muzikál postrádat? I o tom mluvila Gabriela Petráková s Renátou Spisarovou ve Vizitce.
Související
-
Chceme dobré umělce i schopné manažery a produkční, říká děkan ostravské Fakulty umění
S žánrem performance je spjatá pomíjivost, kterou řada umělců vyhledává. „Vyčleňují se tak z komerční scény, chtějí pracovat nezávisle na kodifikaci umění jako zboží.“
-
Jsou herci, kteří milují pozornost. Mně je při příchodu na scénu zle, říká herec Štěpán Kozub
V době, kdy tuzemská divadla počítají ztráty po koronavirové krizi, byl hostem Vizitky Štěpán Kozub, herec a umělecký šéf ostravského divadla Mír.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
