Chtěl jsem ukázat mladým, v čem jsme žili, říká Cezary Łazarewicz, autor knižní předlohy filmu Nezanechat stopy
Policajti ubili k smrti studenta, komunistické soudy za to odsoudily nevinné lidi. Film režiséra Jana Matuszyńského Nezanechat stopy ukazuje zrůdnosti komunistického režimu a zvěrstva, která jeho příslušníci páchali. Je přitom založen na skutečných událostech z roku 1983. Scénář snímku vychází z knihy Cezaryho Łazarewicze Nezanechat stopy – případ Grzegorze Przemyka.
„Děti se mě ptaly, jaké to bylo v komunismu. Co jsem jim měl říct? Že nebylo maso, mléko, nebyl cukr… to by bylo banální. Rozhodl jsem se, že napíšu knihu a v ní příběh, který bude vyprávět o tehdejší atmosféře,“ vrací se Łazarewicz ke chvílím, které ho přivedly k práci na knize. Jak doplňuje, spoustu toho už za léta zapomněl. Během psaní si připomínal bezmoc lidí, vzpomínal na strach z represí státních orgánů a především tajné policie. Právě její metody chtěl ve svém díle zachytit co nejpřesněji. „Moje kniha není pouhá prezentace sebraných faktů. Jsou v ní emoce, které mladým lidem přibližují tehdejší dobu – to, co už naštěstí neznají,“ vysvětluje.
Tvůrcům filmu dal svoji knihu k dispozici a předal jim i různé materiály, se kterými pracoval. Vzájemnou spolupráci si velmi pochvaluje: „V jakékoliv fázi tvorby scénáře jsem mohl mít připomínky, ale v zásadě jsem žádné neměl. Věděl jsem, že režisér Matuszyński chce natočit nejlepší film, jaký může, i když se narodil až rok po událostech, o kterých točil,“ dodává. Hotový film ho uchvátil. A dodnes ho překvapuje i zájem z ciziny. „Chtěl jsem přinést zprávu o polské historii a využívám k tomu množství domácích odkazů. Vidím ale, že si tenhle film najdou diváci i v zahraničí, sedí dvě hodiny a čtyřicet minut v kině, a nakonec volají bravo! Nacházejí v něm totiž věci, které se dotýkají i jejich zemí, a to je vzrušuje,“ říká Cezary Łazarewicz s neskrývanou radostí.
Příběh filmu stojí na snaze polských komunistických složek umlčet nepohodlného svědka brutální vraždy mladého člověka na policejní služebně. Ten je totiž rozhodnutý u soudu vypovědět pravdu, což se mu snaží policie a další orgány moci překazit. I tahle postava má reálný předobraz. Kamarád zavražděného studenta Jurek žije, ale s autorem knihy se nesetkal. „Je zlomeným člověkem. V roce 1983 proti němu byla celá země, všechny složky moci, tisk, televize, na jeho rodině pracovalo přes tři sta estébáků! To se na něm muselo podepsat. Setkal jsem ale s jeho manželkou a otcem,“ osvětluje Cezary Łazarewicz své další zdroje.
Související
-
Český rozhlas nabízí atraktivní filmové kulisy, říká režisér Robert Sedláček k filmu Promlčeno
Vedle tématu délky promlčecí doby u trestného činu vraždy přináší film ještě další, a stejně silné: chování médií v současné společnosti.
-
Jak na propracovanou ruskou propagandu? Poradí nová aktivita projektu Jeden svět na školách
V souvislosti s ruskou okupací Ukrajiny pracují v zemi agresora na plné obrátky i týmy dezinformátorů. Jak taková „informační“ zvěrstva rozeznat a jak s nimi pracovat?
-
Co si myslet o Palachově upálení? Dodnes to nevím, říká scenárista Štěpán Hulík
Pochází z malého města, ale žije ve městě ještě menším: v západočeských Plasech, odkud vyráží na putování podél řeky Střely. Má rád Boba Dylana a film Všichni dobří rodáci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.