Christian Petzold: Nenávidím autobiografické filmy

22. listopad 2012

Čajovna pokračuje v portrétech zajímavých filmařských osobností současnosti – a přináší interview s Christianem Petzoldem o jeho filmech včetně nejnovějšího snímku Barbara, oceněného Stříbrným lvem na Berlinale 2012 a navrženém za Německo na Oscara, o tzv. Berliner Schule, ke které Petzold patří, o kapitalismu, Východu a Západu, filmových inspiracích a dalších tématech.

Barbara se odehrává v období před pádem Berlínské zdi v létě roku 1989. Mladá lékařka – titulní Barbara – chce vycestovat za přítelem do západního Německa a podá si žádost. Za trest je ale přesunuta do provinční nemocnice. Její nový šéf André pravděpodobně tajnou policií Stasi. Zatímco se připravuje Barbařin nelegální přechod hranice, mezi oběma lékaři začínají vznikat ambivalentní vztah.Rozhovor s Christianem Petzoldem vznikl v průběhu pražského Das Filmfestu, přehlídce německy mluvených filmů, a interview doprovází taky úvod do tématu od Jakuba Felcmana, ředitele festivalu Ostrava Kamera Oko, který věnoval novým německým filmům (tzv. Berliner Schule) taky pozornost, a to právě v průběhu svého letošního ročníku.

02770639.jpeg

Část rozhovoru vám nabízíme také v přepisu: Film Barbara je vaše pátá spolupráce s Ninou Hoss, dělali jste společně i divadlo. Zajímalo by mě tímpádem ne to, co si myslíte o jejích hereckých schopnostech, protože to je zjevné z toho, jak často ji obsazujete, ale co si myslíte o jejím zevnějšku... Co pro vás vyjadřuje její tvář?

Když jsem dřív psal scénáře společně s Harunem Farockim, byly hlavní role vždy mužské. Byli to muži, do kterých jsme promítali taky hodně autobiografického. U žen to ale je jinak. U nich mám potřebný odstup, abych mohl vyprávět filmový příběh. Ninu Hoss jsem poznal před 11 lety. A když jsem ji poznal, vůbec jsem ji neměl rád. V mých očích to byla klasická německá blondýna, která byla populární v televizi. Ale pak jsem si při práci s ní uvědomil, že ona je to, co já považuju za klasickou filmovou herečku. Ona před kamerou žije jako kdyby skutečně byla v bublině. Já jsem si nikdy nedokázal představit, že by mohla být taky matka, na rozdíl od jiných hereček působila jako někdo, kdo není součástí společnosti, kdo je sám, kdo je vyloučený, obrací se sám k sobě, je zuřivý, naštvaný, prostě ztělesňovala pro mě to, co já považuju za klasickou filmařinu. Posléze jsme to společně hodně rozebírali a Nuna Hoss bude mj. hrát také v mém novém filmovém projektu.

02770629.jpeg

Ve vašich filmech nacházíme výrazné stopy žánrů. Je to přirozená věc, která vyplyne z povahy příběhu, nebo vědomě pracujete s prvky žánrové kinematografie? Já nevím, řekl bych, že všechny filmy, které pro mě v poslední době byly důležité, byly vlastně žánrové filmy. Žánrové filmy, jak se mi zdá, mi přinášejí svobodu. Nechci dělat filmy sám o sobě. Nenávidím autobiografické filmy a rozhodně nebudu točit o svých rodičích. Výrazně žánrové prvky má i film film Yella, který mám rád. Je tenhle film analýza kapitalismu? Ano, je to analýza kapitalismu, toho moderního kapitalismu. Ne toho klasického, ve kterém nějaký továrník s tlustým doutníkem vykořisťuje svoje dělníky a pak se nechá vykouřit svojí sekretářkou. Říkám si, že na kapitalismu musí něco být, když například tak fascinoval a fascinuje bývalý východní blok. Když tady v Praze přijdu do obchodu mobilního operátora, tak cítím, že na té estetice něco je. Ty ženy tam působí tak nějak sexy. (...) Jde o to zjistit, co je na kapitalismu dnes přitažlivé. Podle mého názoru je na současném kapitalismu přitažlivé to, jak je hédonistický a bezohledný. (...)

02770625.jpeg

Potěšilo by vás, kdy Barbara vyhrála Oscara, na kterého je za Německo navržená do nominací? Znamená pro vás tohle ocenění něco (stranou produkčních a distribučních motivů)? Na to se těžko odpovídá a nevypadat u toho zblble. Ani nevím, jak ceremoniál vypadá a možná jsem se na něj v televizi ani nikdy nedíval. Ale kdybych Oscara dostal, určitě by mě to potěšilo... Rozhovor tlumočila Kateřina Sitařová.

autor: Pavel Sladký
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.