Chcípáci: čtyři výplachy do čtyř světových stran
Téměř před rokem byl poprvé uveden loutkový "autobiografický" film Chcípáci, kterým divadelní soubor Buchty a loutky vstoupil do kinematografie. Vznikal po nocích téměř tři roky, několik dní na přelomu letošního září a října se promítal v kině Světozor. Je v něm dobro, zlo, lékaři, sex, násilí, láska, utrpení; je to tedy film. Lépe řečeno seriál. Vtipný obscénní sen v epizodách, do kterých vnáší pořádek čtvrtníčkovské řeči opékaného kuřete.
Je zbytečné hledat koncepci, tvůrci zdůrazňují, že je to hra a terapie. Což je pravda a zároveň určité zříkání se zodpovědnosti. Přes všechnu surreálnost je totiž přirozená tendence hledat v Chcípácích ucelenou výpověď a dekódovat parodické narážky. Pracuje se s apelativností loutek, které - ve filmu obzvlášť - dovedou v plné uvěřitelnosti vyprovokovat jakoukoli emoci, dokonce pohoršit a šokovat. Těžko se při sledování vyhnout myšlenkám na Jana Švankmajera. Divák si také snadno vzpomene na Mrtvou nevěstu, Team America, Fimfárum, nemocniční ságy, velkofilmy a české filmy "o životě", které zpřítomňují mj. hlasy Ani Geislerové a Pavla Lišky.
Buchty a loutky ve filmu používají zhruba stejné principy a východiska jako v divadle. Vypjatý detailismus, doslovování situací do extrému, asociativnost, široké odkazy, zpochybnění všeho, hra s nepřijatelností, protnutí mýtu s brakem, poetičnost, absurdita, obrazovost, paradoxní kombinace cynismu s jemnocitností, silný, ale podkopaný příběh. Film není pro děti a není animovaný (kamera zachycuje loutky pohybující se v reálném čase.) Kromě loutek hrají předměty, hračky, mrtvé kuře. Pro B+L na jevišti je také charakteristická komunikace s divákem, živé zcizování, záměrně odhalená technická vynalézavost a home-made podstata. Většina z toho ve fixním filmovém tvaru odpadá. Přibývá rychlý střih, filmové triky, sugestivní charismatické prostředí. V Chcípácích se šikovně spojuje osvědčená divadelnost s objevovanou a zkoušenou filmovostí.
Příběh je sledovatelný s napětím. Divák musí vynaložit úsilí, aby se v jeho spletitosti neztratil. Ztratí-li se, není to tak úplně jeho vina. Hodný bratr vlastní klíč od nebe, jehož prostřednictvím může lidem pomáhat jako Doktor. Vyplachuje žaludky a z jejich obsahu odečítá duševní soužení pacientů. Zlý bratr je zadržován v blázinci, odkud přes gumového kostlivce komunikuje s Doktorovým nevlastním vnukem, tedy vnukem svým, a s jeho pomocí chce získat klíče od nebe i od podsvětí a obojí ovládnout. Doktorovi pomáhá čtveřice pacientů, kterým jsou během jedné noci vypláchnuty žaludky. Místo závěrečné konfrontace dobra se zlem bratři konstatují, že jim čtyři chcípáci vyfoukli příběh i pozornost.
Výpověď se přece jen dá najít: velký příběh o boji dobra se zlem je smeten čtveřicí mikropříběhů o lásce a sexu. Tím směrem se v současnosti ubírá spousta příběhů. V centru zájmu dávno není hrdina, ale outsider, loser, chcípák.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD
Chcípáci loutkový, Česko, 2006
Scénář a režie: Radek Beran, kamera: Tomáš Choura, výtvarník: Bára Čechová, hudba: Vít Brukner, Tomáš Procházka, výroba loutek: Bára Čechová, Barbel Haage, Robert Smolík, Martin Lhoták, Kateřina Housková
Loutky vodily: Buchty a loutky, mluvili: Jiří Ornest, Matěj Kopecký, Anna Geislerová, Eva Spoustová, Matěj Hádek, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška, Martin Zbrožek, Natálie Drabiščáková, Vladimír Kudla, Soubor divadla Vosto5, Soubor divadla Buchty a loutky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
