Chci vám skrze hudbu předat vše dobré, co mám v sobě, říká nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov

11. říjen 2018
Semjon Byčkov

Česká filharmonie zahájila svou 123. sezónu. Na programu koncertu 10. října v pražském Rudolfinu byla 2. symfonie Gustava Mahlera s podtitulem „Vzkříšení“. V čele České filharmonie poprvé stanul v pozici jejího šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjon Byčkov.

S jakým pocity vstupujete do vaší první sezóny v čele České filharmonie?

Cítím obrovské emoce. Je přirozené, když otočíme stránku v knize našeho uměleckého života, a začneme číst to, co následuje, musíme si položit otázku: co nám budoucnost připravila, co nám přinese? A je to naše společná budoucnost, ne jenom ta má. Budoucnost celé instituce i budoucnost samotného publika. A je to jakási směsice pocitů, absolutně pozitivních. A je tam také možná jeden element, který je pro mne také velmi důležitý. Navzdory skutečnosti, že nemluvím česky, navzdory skutečnosti, že jsem nikdy v této zemi nežil, cítím něco opravdu velmi hlubokého. Možná je to díky bohaté historii této země, která přesně před sto lety získala nezávislost, ale trvala bohužel pouhých dvacet let. Následně byla pošlapána, vrátilo se utrpení, stát byl ovládán jinými, většími a vojensky silnějšími státy. Duchovní sílu vystřídala síla fyzická. A poté to pokračovalo, stát byl v područí jisté doktríny, zemi pohltila cizí armáda, a to přesně padesát let po nabytí někdejší nezávislosti. Země byla osvobozena, jak víme, až o dvacet let později. Myslím, že existují dva typy nezávislosti – ta externí a ta interní, která vychází ze samotného srdce, z čisté duše. Tato druhá nezávislost zde nikdy nebyla pošlapána, ztracena. Je zakódována ve vaší kultuře, v kráse vašeho jazyka, ve vašem národním charakteru.

Semjon Byčkov

Sezónu České filharmonie zahájila Mahlerova 2. symfonie s podtitulem „Vzkříšení“. To v sobě nese určitou symboličnost…

Byla to má osobní volba, dirigovat tuto skladbu. Není to ale o tom, že bych tím chtěl vyjádřit něco ve smyslu, že orchestr zemřel a teď nastává fáze jeho znovuzrození. To v žádném případě. Orchestr a jeho členové prožili po Sametové revoluci poměrně komplikovaných dvacet let, ale poté našli před osmi lety své místo, svou identitu, a to s nástupem nového managementu, i s nástupem nové generace hudebníků. A to díky Jiřímu Bělohlávkovi a Davidu Marečkovi. A to je něco, co zkrátka není mrtvé, je to dědictví, které mám tu čest převzít. A já ve druhé Mahlerově symfonii cítím podobnou symboličnost. Vzkříšení souvisí s pozemským bytím – pokládáme si otázku, proč jsme tady, a odpověď zní, že každý zde máme své místo. Všichni jsme tu proto, abychom předávali něco druhým, a zkvalitňovali tak náš společný život. A když pak jednou budeme na konci života, budeme se dívat na obzor a budeme si moci říct, že jsme nežili nadarmo. A to je poselství této symfonie.

Tanec jako rituál, modlitba nebo akt vášně. Balet Národního divadla zatančí čtyři choreografie Jiřího Kyliána

Žalmová symfonie

Hravost, rozmanitost a nenapodobitelná kreativita, takto lze charakterizovat dílo jednoho ve světě z nejrespektovanějších choreografů Jiřího Kyliána.

Sólových pěveckých partů se ujaly Christiane Kargová a Elisabeth Kulmanová, se kterými jste už v minulosti spolupracoval…

Přesně tak. S Elisabeth Kulmanovou jsme společně dělali nezapomenutelné Wagnerovy Písně na slova Mathildy Wesendoncové. Bylo to s Vídeňskými filharmoniky a Elisabeth to zpívala tak, že na to zkrátka nikdy nezapomenu, naše umělecká srdce zkrátka byla na jedné cestě. Christiane Kargová se mnou zpívala 2. Mahlerovu symfonii před šesti měsíci v Londýně a musím říci, že je to opravdu mimořádná umělkyně, žena s obrovskou inteligencí a senzibilitou. Sdílet toto Mahlerovo dílo s těmito dvěma umělkyněmi je opravdová radost.

A jaké je poselství Semjona Byčkova českému publiku na prahu mise ve službách České filharmonie?

Chci vám prostřednictvím hudby jako také předat vše, co mám v sobě – vše dobré, co mám v sobě. Chci to s vámi sdílet. Protože hudba je opravdová fixace mého života. Každá jeho vteřina směřuje k hudbě. A když ji i vy přijmete do svého života, bude váš život radostnější, bohatší. Chci zkrátka hudbu sdílet s ostatními, proto jsem hudebníkem.