Chateaubriandovy autobiografické Paměti ze záhrobí

02725131.jpeg

Autobiografické Paměti ze záhrobí (1848-1850) jsou Chateaubriandovým posledním dílem. Začal je psát r. 1803, rozsáhlé dílo zahrnuje podstatnou část jeho života. Během psaní se text čím dál více měnil v jakýsi esej o autorovi samém. Autor jde po stopách vlastního prožitého času, snaží se postihnout vše, ale nezastírá, že s uplývajícím časem o všechno postupně přichází.

Dvanáctidílnou četbu na pokračování z pamětí francouzského spisovatele a diplomata z překladu Aleše Pohorského připravil Jaroslav Havel. V režii Ivana Chrze účinkuje Alfred Strejček. Vysílá Český rozhlas 3-Vltava od 26. září vždy v 18.30.

Francouzský prozaik, historik a politik François-Auguste-René vikomt de Chateaubriand (1768–1848) pocházel ze staré rodové šlechty, proslavil se jako autor povídky Atala (1801). Jeho život byl plný zvratů. R. 1803 jej Napoleon pověřuje diplomatickou funkcí, ale později jde s legitimisty do opozice. Po Napoleonově pádu je Chateaubriand za restaurace Bourbonů stoupencem ústavnosti, stává se vyslancem v Berlíně a v Londýně. R. 1824 upadá v nemilost. V roce 1833 navštíví dvakrát krále Karla X. v českém exilu („Když jsem dvacátého šestého v osm hodin večer dorazil do Buštěhradu, ležel král v horečkách na lůžku. Pan de Blacas mne uvedl do ložnice. Karel X. mne dojímá jako člověk, ale jako panovník mne zraňuje. Nechávám se unášet tímto dvojím citem v jeho rozporuplnosti, nepokouším se jej sjednotit.“) Pak žije v ústraní, píše paměti a v r. 1848 umírá.

Chateaubriand patří mezi největší francouzské moderní prozaiky, je významným preromantikem, předjímá řadu rysů typických pro pozdější fr. romantismus. Jeho ohlas a vliv je nesmírný, autor patří k základním hodnotám evropské kultury. Autobiografické Paměti ze záhrobí (1848-1850) jsou posledním jeho dílem. Začal je psát r. 1803, rozsáhlé dílo (přes 4 000 stran rukopisu) zahrnuje podstatnou část jeho života. Chateaubriandův vztah k okolnímu světu je nesouhlasný, polemický, je obezřetný především ve vztahu k mocným panovníkům, je obhájcem svobody tisku. Čteme vzpomínky člověka, který dlouho žil a byl přímým účastníkem vzrušeného dobového dění (jako literát, jako politik a diplomat), byl svědkem zániku jednoho a vznikání nového světa. Jeho paměti čteme po letech i kvůli jejich vysoké literární kvalitě: mnohé stránky této rozsáhlé knihy patří nejen do historické, ale i krásné literatury.