Chalupy, chatky, zahrádkáři a my

21. listopad 2001

Sochařka Veronika Zapletalová se několik posledních let výrazně prezentuje v oblasti fotografie. Prolínání výtvarných projevů, právě tak jako sochařské vykročování do oblasti fotografie, je pro ni zcela samozřejmé.

V roce 1998 dokončila studium v Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové a nyní studuje Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ne náhodou si proto ve fotografii hledá témata, která jsou v podstatě sochařská. Ať už jsou to zásahy do fotografií přírodnin barevnou fixou, personifikace rour a ventilačních systémů na fotografiích průmyslové architektury pomocí růžové pastelky nebo soubor, ve kterém systematicky mapuje fenomén chatařství.

V nejnovějším projektu představeném v rámci IV. ročníku fotografického setkání Funkeho Kolín se Veronika Zapletalová snaží víceméně věcně a chronologicky postihnout typologii rekreačních staveb. Jsou to objekty, které v bohaté šíři odrážejí politické tlaky, sociální a psychologické vztahy, tvoří pozoruhodnou hmotnou kulturu, která výmluvně hovoří o estetické kreativitě, vkusu a vzdělání svých majitelů. A tak, přestože stojí v centru zájmu autorky a jejího fotoaparátu chata, zkoumán je především chatař.

Veronika Zapletalová nevytváří líbivé fotografie. V kakofonii drobných barevných snímků na stěně, umístěných do několika řad, zaznamenává s archeologickou věcností prvky této novodobé lidové kultury a hledá vzájemné souvislosti. Cílem je sestavit koncepčně ucelenou publikaci, jakési muzeum krajiny, kde bude toto téma reflektováno jak obrazem, tak i odborníky z řady souvisejících oborů.

Přinejmenším od 20. let uplynulého století výrazně ovlivňují rekreační stavby ráz české krajiny i náš vztah k volné přírodě. Jako jeden z projevů novodobého romantismu je tato forma trávení volného času přímou reakcí na městský urbanismus. V nedávné době se staly chaty a chalupy, spolu s automobily, typickým znakem reálně existujících společenských i ekonomických rozdílů. A jako jedna z mála povolených forem soukromého vlastnictví poskytovaly tisícům Čechů a Slováků únik z veřejné sféry, kde se nemohli realizovat, do jejich osobního mikrosvěta, kde byli relativně svobodní. Typicky české "kutilství" našlo v chatařských koloniích skutečné eldorádo pro lidovou tvořivost svých majitelů. Ne náhodou nastal největší zájem o chaty, chalupy a zahrádky v normalizačních 70. letech a pokračoval až do politických změn v listopadu 1989.

Výstava Veroniky Zapletalové tak rozkrývá jeden z osobitých českých fenoménů, ale v těchto "nálezech" naší tvořivosti je zaznamenáván i duch společnosti a nás samých.

autor: Tomáš Pospěch
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.