Chalupy, chatky, zahrádkáři a my

V roce 1998 dokončila studium v Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové a nyní studuje Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ne náhodou si proto ve fotografii hledá témata, která jsou v podstatě sochařská. Ať už jsou to zásahy do fotografií přírodnin barevnou fixou, personifikace rour a ventilačních systémů na fotografiích průmyslové architektury pomocí růžové pastelky nebo soubor, ve kterém systematicky mapuje fenomén chatařství.

V nejnovějším projektu představeném v rámci IV. ročníku fotografického setkání Funkeho Kolín se Veronika Zapletalová snaží víceméně věcně a chronologicky postihnout typologii rekreačních staveb. Jsou to objekty, které v bohaté šíři odrážejí politické tlaky, sociální a psychologické vztahy, tvoří pozoruhodnou hmotnou kulturu, která výmluvně hovoří o estetické kreativitě, vkusu a vzdělání svých majitelů. A tak, přestože stojí v centru zájmu autorky a jejího fotoaparátu chata, zkoumán je především chatař.

Veronika Zapletalová nevytváří líbivé fotografie. V kakofonii drobných barevných snímků na stěně, umístěných do několika řad, zaznamenává s archeologickou věcností prvky této novodobé lidové kultury a hledá vzájemné souvislosti. Cílem je sestavit koncepčně ucelenou publikaci, jakési muzeum krajiny, kde bude toto téma reflektováno jak obrazem, tak i odborníky z řady souvisejících oborů.

Přinejmenším od 20. let uplynulého století výrazně ovlivňují rekreační stavby ráz české krajiny i náš vztah k volné přírodě. Jako jeden z projevů novodobého romantismu je tato forma trávení volného času přímou reakcí na městský urbanismus. V nedávné době se staly chaty a chalupy, spolu s automobily, typickým znakem reálně existujících společenských i ekonomických rozdílů. A jako jedna z mála povolených forem soukromého vlastnictví poskytovaly tisícům Čechů a Slováků únik z veřejné sféry, kde se nemohli realizovat, do jejich osobního mikrosvěta, kde byli relativně svobodní. Typicky české "kutilství" našlo v chatařských koloniích skutečné eldorádo pro lidovou tvořivost svých majitelů. Ne náhodou nastal největší zájem o chaty, chalupy a zahrádky v normalizačních 70. letech a pokračoval až do politických změn v listopadu 1989.

Výstava Veroniky Zapletalové tak rozkrývá jeden z osobitých českých fenoménů, ale v těchto "nálezech" naší tvořivosti je zaznamenáván i duch společnosti a nás samých.