Četba na pokračování z románu Emila Hakla

00717662.jpeg

Od 10. září začínáme v pravidelných podvečerních časech na Vlatvě číst z nového přepracovaného vydání románu Emila Hakla Intimní schránka Sabriny Black. Autor v něm evokuje atmosféru počátku 90. let a čerpá ze své zkušenosti práce v reklamních agenturách.

Z životopisných dat Emila Hakla je možné uvést několik nepochybných záchytných bodů, které ale jenom vzdáleně ilustrují okolnosti, které prožíval v době skomírající šedi normalizace, v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Absolvoval obor Tvorba textu na konzervatoři Jaroslava Ježka, prošel zaměstnáním skladníka, strojníka čerpací stanice, zvukaře, knihovníka. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let pracoval ve vodárně. O desetiletí později působil několik let jako textař a grafik v řadě reklamních agentur. Byl redaktorem literárního obtýdeníku Tvar, ale též časopisu Instinkt, Joy či editorem lifestylového magazínu Time in.

Také svou tvorbou potvrzuje Emil Hakl sklon k ověřování různě zaměřených pohledů. Do literatury vstoupil jako autor dvou básnických sbírek (Rozpojená slova a Zkušební trylky z Marsu). Čtenářskou přízeň mu ale přineslo jeho dílo prozaické. V roce 2001 to byl povídkový soubor Konec světa. Za novelu O rodičích a dětech získal v roce 2003 Cenu Magnesia Litera. V režii Vladimíra Michálka byl podle této knihy natočen stejnojmenný celovečerní film, který měl premiéru roku 2007. Po dalších dvou příznivě přijatých knihách: O létajících objektech a Let čarodějnice, přišla i prozatím poslední, nazvaná Pravidla směšného chování, za kterou autor v roce 2010 získal Literární Cenu Josefa Škvoreckého.

Kniha Intimní schránka Sabriny Black má v díle Emila Hakla zvláštní pozici. Jako jeho vůbec první román vyšla v roce 2002. Umožnila tehdy čtenářům nahlédnout za kulisy reklamních agentur, do prostředí „vymýšlené pravdy“ sloganů a prodejních frází. Jasnou inspirací byla osobní zkušenost autora. Po téměř deseti letech se Emil Hakl k textu románu vrátil, zásadně ho přepracoval a podle vlastního přesvědčení z něj „vyházel zbytečnou veteš“. Nové vydání dostalo v roce 2010 do titulu přídavek: „(final cut)“. Radikální střih, kterým Emil Hakl svůj někdejší výtvor „provětral“, z něj učinil dílo sympaticky méně osobně zainteresované, o to však pravověrnější ve smyslu výpovědi o životě a podnikatelské kultuře raných devadesátých let minulého století. Zůstala hlavní postava vypravěče, sběratele historek, groteskních detailů, událostí vystředěných z normálu.

Dvanáctidílnou Četbu na pokračování z románu Emila Hakla připravila Milena M. Marešová. V režii Natálie Deákové účinkuje Martin Stránský.

Text článku byl sestaven z příspěvku autorky pro Magazín Vltava 3/11, jeho nezkrácenou podobu si přečtěte zde.

Po odvysílání najdete jednotlivé díly četby k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.