Četba k osvětlení času běsů
Přelom října a listopadu - čas strašidel a přízraků. Halloween. My, kteří jsme navštěvovali socialistické školy, jsme ovšem v tomto čase jako děti nechodili po ulicích se světélkujícími vydlabanými dýněmi, ale s rozzářenými lampiony. Místo Halloweenu jsme slavili VŘSR a místo skřítků a čarodějnic Lenina a ti dříve narození i Stalina.
Vhodnou četbou osvětlující časy těchto skutečných přízraků, jakož i časy, z nichž se revoluční běsi zrodili či kterými byli inspirováni, jsou tři knihy, jež v rychlém sledu za sebou vydalo letos nakladatelství Argo v edici Dějiny Evropy.
"Velká říjnová socialistická revoluce" se již svým přívlastkem hlásila k Velké francouzské revoluci a marxisté našli mezi oběma revolucemi tolik analogií, že v jejich utopickém konceptu společenského vývoje k beztřídní společnosti jedna revoluce bez druhé takřka ztrácela smysl. Tuto ideovou vazbu - velmi dlouho živou i ve francouzském dějepisectví 20. století - definitivně zpřetrhal historik Francois Furet (1927-1999). Řada jeho prací, v nichž dějinný pohyb konce 18. století zbavoval nánosů marxistické interpretace, kulminovala ve dvousvazkové Francouzské revoluci vydané roku 1988. Její první díl nesoucí podtitul Od Turgota k Napoleonovi (1770-1814) nyní vyšel česky v překladu Jany Smutné-Lemonniérové. Obdobně jako marxisté i Furet vychází z analýzy sociálních proměn společnosti starého režimu, ale na rozdíl od nich ukazuje, že tyto proměny mají hlubší kořeny a sahají daleko před rok 1789. Odmítá "krátkou verzi" revoluce a dokazuje, že k definitivnímu prosazení občanské rovnosti a politické svobody, tedy zásad deklarovaných na jejím počátku, vede teprve vítězství republikánů nad monarchisty v letech 1876-1877.
Z pera amerického historika polského původu Richarda Pipese, jehož Dějiny ruské revoluce vydalo Argo již před šesti lety, nyní vychází v překladu Stanislava Pavlíčka čtyřsetstránková studie zabývající se kořeny ruské revoluce - Rusko za starého režimu. Obdobně jako Fureta i Pipese zajímají především struktury společnosti. V jejich vývoji od počátku ruských dějin, především však od vlády Ivana Hrozného, až po industrializaci v konci 19. století shledává silné patrimoniální tendence, charakteristické tím, že politická moc se chápe a vykonává jako nadstavba vlastnických práv. Pipes popisuje jednotlivé společenské vrstvy - od cara, přes církev, aristokracii, byrokracii, až k měšťanstvu, rolníkům a inteligenci - a sleduje vznik právní a institucionální základny, která umožnila vytvoření byrokratického policejního státu, jehož model pak komunisté převzali a rozvinuli.
Polského původu je též anglický historik Martin Malia, jehož Sovětská tragédie - dějiny socialismu v Rusku v letech 1917-1991 na Pipesovu knihu vlastně časově i tematicky navazuje. Pětisetstránková monografie, přeložená Pavlem Verešem, vychází z autorova přesvědčení o špatném naprogramování leninského režimu. Kořeny tragédie stalinského i postalinského Ruska Malia vidí právě v prvních letech bolševické vlády. Spíše než dějinné události zachycuje proměny uvažování o podobě státu a charakteru režimu. Dokládá, jak byla politická rozhodnutí často motivována osobními ambicemi i antipatiemi, a analyzuje jejich důsledky v sociální, kulturní a ideologické sféře. Důraz na dějiny ideologií a na sociální dopady socialistického experimentu přispívá k jasnějšímu chápání i naší nedávné historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
