Cestovatel musí snést svou bezmoc, autostop mi dal víru v lidi. Jsou hodní, říká Milena Holcová
Když už chce mít člověk názor, měl by si o věci něco zjistit a nepřebírat ho slepě od ostatních, říká Milena Holcová, autorka téměř dvou desítek knih a žena, která procestovala čtyři kontinenty. Její prozatím poslední kniha se jmenuje „Buddha…ale to je jedno,“ a i o ní mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Půda, rolníci, grunty, gulag. Milena Holcová se narodila na vsi, a jak říká, byla černou ovcí rodiny. „Jako jediná jsem měla potřebu jít a něco vidět. Když se po roce 1989 zvedla stavidla, hned jsem jela ven,“ vzpomíná. První cestu podnikla ve společnosti svých dětí ve věku osm a devět let do Turecka.
„Jezdili jsme stopem a já zjistila, že děti jsou trochu jiné, než jsem si doma myslela. Dobře jsme se na té cestě poznali.“ Cestování je pro ni zdrojem zážitků, ale také ji uklidňuje. Když prý člověk cestuje dlouho, začne potkávat sám sebe. Milena Holcová se potkala v zambijské vesnici. „Každá jsme žila v jiných podmínkách, ale byly jsme úplně stejné,“ konstatuje. Pocity smíření prý mívá i na stopu. „Cestovatel musí dobře snést svoji bezmoc. Cestování mi dalo víru v lidi, jsou hodní,“ říká a přidává historku ze života svých dětí. „Když už byly starší, jely spolu do Maďarska. V noci je okradli, měli jen pyžamo a v ruce spacák. Domů se dostaly právě stopem. Prý to byl nejlepší moment z celé cesty. Problém zkrátka může odstartovat zajímavé věci. Když ho necháte pracovat, vrací se vám to ve zklidnění.“
Buddhova riskantní sázka na dobrotu je mi sympatická
Své zážitky z cest i z „běžného“ života přenáší Milena Holcová do knih, ve Vizitce vysvětlovala například to, jak ve městě pozná, zda je to město – žena, anebo město – muž. Přesto dodnes nemá ráda oslovení cestovatelka – spisovatelka, termín „spisovatel“ podle ní patří jiným kapacitám. Z těch oblíbených jmenovala například Olgu Tokarczukovou, Alici Munroovou nebo Amose Oze.
O své aktuální knize Buddha…ale to je jedno a také o předchozí knížce Já nic, já Mohamed, mluví jako o textech, skrz které si doplňovala mezeru ve vzdělání. Základní myšlenkou přitom bylo udělat si na tyto klíčové postavy na základě četby vlastní názor a nepřebírat to, co říká někdo jiný. „Mohamed vsadil na sílu, Buddha si myslel, že lidi jsou dobří. Ta riskantní sázka na dobrotu je mi sympatická, ačkoliv jeho blízcí s ním asi neměli jednoduchý život. Myslím, že tihle velcí muži jsou trochu sobečtí a vůči blízkým bezohlední.“ Buddhův život je korunován osvícením, které – nikoliv v náboženském slova smyslu – zažila i Milena Holcová. V pětatřiceti letech se rozhodla, že změní partnera, zaměstnání a pokusí se uživit tím, co ji vždycky lákalo, tedy cestováním a psaním. A pak přišel onen výlet do Turecka…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jiří Bartoška v hlavní roli hry o osamělosti a naději na americkém předměstí
-
Mám se tě bát Ailo? Poslechněte si rozhovor s umělou inteligencí, který získal Novinářskou cenu!
-
Antoine de Saint-Exupéry: Válečný pilot. Příběh nesmyslného a málem sebevražedného průzkumného letu
-
Tomáš Dianiška – Igor Orozovič: Bezruký Frantík. Příběh o silné vůli a boji s handicapem
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
