Cestami dlouhých karavan... do Hořic

29. červenec 2003

Mezi mohutnými trsy kapradí se proplétá pestrobarevná skupina poutníků. "Cestami dlouhých karavan, které se v písku boří, putujem zemí Kanaan za světlem, které v dálce hoří," zpívají a přicházejí hrát stále živý pašijový příběh o posledních dnech Ježíše Krista. Tak jako každé léto se letos už po jedenácté konají Pašijové hry v Hořicích na Šumavě. V poutníky a biblické postavy se tak na dva víkendy promění místní občané, veskrze neherci. Svým upřímným projevem každý rok získávají další diváky a nemusí to být zrovna pravidelní návštěvníci kostela.

Historie hořických pašijových her je velmi stará; první písemný zápis sahá do roku 1816. Od té doby se v této vesničce rozvíjela tradice německých výpravných her, známých po celé Evropě. Po válce se v roce 1947 pokusili noví osídlenci obnovit tradici a hrát pašije v češtině. Podařilo se jim však uskutečnit hry pouze dvakrát. Po dlouhé pauze ve znamení rudé hvězdy si v roce 1993 pašije místní opět obnovili. S původním rázem velkých her německých ale nová inscenace nemá mnoho společného.

Pašijové hry

Spřízněnost s dlouhou tradicí je čistě duchovní. Ze staré budovy a kostýmů mnoho nezbylo, text se ukázal být pro dnešní divadlo nepoužitelný. Vznikla tak inscenace doslova "na zelené louce". Hraje se v přírodě; upravené prostředí bývalé svazarmovské střelnice tvoří živoucí kulisy nesmrtelnému příběhu Ježíše Krista. Podmanivá hudba nezapře rukopis Jaroslava Krčka a jeho typických variací starých lidových písní. Nahrávku doplňuje živý sborový zpěv souboru. Text z ruky historika Jindřicha Pecky prozrazuje výrazný posun od tradičního pojetí směrem k dnešnímu divákovi. Je velmi krátký (prvorepubliková představení trvala celý den, současná verze trvá kolem 90 minut), soustředí se přísně jen na příběh Kristův. Ústřední postava je osvobozena od patetičnosti a tradičních dogmatických nánosů. Výrazně poetický ráz hry více než božství akcentuje poselství lásky a moudrosti. Spolu s rámující metaforou světla je tak příběh univerzálně zpřístupněn každému divákovi i takovému, který se úplně neztotožňuje s katolickou doktrínou. Kdo by se nepřipojil k závěrečnému poselství "...je láska silnější než víra, kdo miluje, ten neumírá..."?

Místní neherce režíroval českobudějovický divadelník Antonín Bašta, jenž směroval tento neškolený "materiál" k civilnímu projevu a nesnažil se násilně vykouzlit rádoby umělecký tvar. Dosáhl tak prosté, ale upřímné a působivé výpovědi. V představení totiž působí nejen herecké umění, ale též aranžmá skupin, rafinovaná barevnost kostýmů (též dílo místních obyvatel) proti zelenému pozadí přírody, adekvátní a líbivá hudba.

Pašijové hry

Udržet tak velký amatérský soubor v chodu a inscenaci na patřičné úrovni není lehké. Společnost Pašije prošla sice určitou krizí, touha hrát divadlo nakonec všechny spojila, takže se bude hrát i letos, a to 2. srpna od 16,30 a 20,30 hodin. Více informací a rezervaci vstupenek lze získat na adrese www.horicenasumave.cz.

autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...