Český rozhlas nabízí atraktivní filmové kulisy, říká režisér Robert Sedláček. Jeho film Promlčeno je i o roli médií v současném světě
Děj filmu Roberta Sedláčka Promlčeno se odehrává na pozadí dvacet let starých vražd. O těch se tu ale pouze mluví, příběh se odvíjí v současnosti. Vedle tématu délky promlčecí doby u trestného činu vraždy je tu ještě další, a stejně silné: chování médií v současné společnosti.
„Za posledních třicet let nejen že se hodně přeměnila mapa světa, proměnily se i síly v tomhle světě, a proměnila se taky média. A samozřejmě i lidi. Překvapuje mě, s čím vším jsou schopni jít na světlo. Nestydí se za věci, za které, když se ráno podívají do zrcadla, by se stydět měli. Ta míra sebesvlékání je pro mě zarážející, svým způsobem až nechutná,“ uvažuje Sedláček. Právě proto, jak říká, rozhlasovou moderátorku z filmu ve scénáři náležitě potrestal. Přes svůj kontaktní pořad se totiž dozvídá skutečnosti, které bolí. To se ovšem týká vícera postav z filmu Promlčeno.
Samotný Robert Sedláček má rozhlas rád, i proto značnou část filmu situoval právě sem. Vzpomínal přitom i na svoje rozhlasové kroky. „Postavu moderátorky jsem nemusel s nikým konzultovat. Sám jsem uváděl živé kontaktní pořady, a rozhlasová práce se od té doby zásadně nezměnila,“ myslí si. Mimochodem – mezi jeho oblíbené stanice patří Český rozhlas Vltava. A osobně rozlišuje mezi rozhlasem (veřejné služby) a rádiem (soukromým). „Já jsem dělal rozhlasáka v rádiu,“ dodává s úsměvem.
Čtěte také
Pořad, který má v jeho filmu zásadní roli, vysílá Radiožurnál. Pro potřeby natáčení přestěhoval režisér zmíněnou stanici ve vysílacím domě Českého rozhlasu ze třetího do čtvrtého patra. Natáčelo se tak před vysílacím studiem Vltavy, ovšem s všudypřítomnými polštářky Radiožurnálu. Budova rozhlasu v Praze na Vinohradech štábu každopádně poskytla atraktivní filmařské kulisy. „Ve čtvrtém patře jsou i nahrávací studia, a rozhlasáci naštěstí v noci, kdy jsme točili, většinou spí. Ze studií nahrávacích či operativních jsme si tak mohli vytvořit studia vysílací,“ vysvětluje režisér přesun Radiožurnálu o patro výš.
Podle něj má rozhlas ještě jeden obrovský dar. „Největší drama mého filmu táhnou lidi, kteří se nikdy nepotkají, a to ani přes kamery. A právě tohle umožňuje rozhlas.“ Ano, stačí se slyšet, občas i neslyšet, a v člověku to vře. Ono „rozhlasové“ napětí se Sedláček snažil převést do svého nového snímku. Budiž tedy rozhlasu chvála!
Související
-
Osudný den před 110 lety. Film Poslední závod ctí skutečný legendární příběh Hanče a Vrbaty
Během lyžařského závodu v Krkonoších mírají dva mladí lidé, přátelé Bohumil Hanč a Václav Vrbata. To je vyvrcholení filmu režiséra Tomáše Hodana s názvem Poslední závod.
-
Co si myslet o Palachově upálení? Dodnes to nevím, říká scenárista Štěpán Hulík
Pochází z malého města, ale žije ve městě ještě menším: v západočeských Plasech, odkud vyráží na putování podél řeky Střely. Má rád Boba Dylana a film Všichni dobří rodáci.
-
Palach symbolizuje to lepší v nás, říká scenárista a režisér Robert Sedláček
Symbolicky, na 50. výročí invaze vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa, vstoupil do kin film zachycující poslední rok a půl v životě Jana Palacha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
