České premiéry dvou komedií z dnešní doby

Zdá se, jako by na jeviště sestoupily z televizních reklam (je snadné si představit, jak je zmenšíme na umělohmotné figurky a zahrajeme si s nimi hru Firma, díky níž získáme šanci stát se úspěšným manažerem). I mluva každého z nich je už umělá, zbavená citových výkyvů, prostě jen prozrazuje "typ do hry". Tak intonace každé z vět Marie (výborná Klára Melíšková) nás ujišťuje, že je chápavou naivkou, která nikoho nezarmoutí, Marta (Jana Holcová, alternuje s ní Lenka Krobotová) je zase cílevědomou aktivní mladou ženou, která ví, co chce od života. Stejně jako při nabízení sirupu - výrobku firmy - i v životě jede přesně podle naprogramovaného systému. "Systém" je ostatně nejlaskavějším názvem pro lidi, s nimiž se přátelí. Knoblochová Simony Babčákové je pak ztělesnění lidově hlučné, sebevědomé pozitivní energie.

Pánské protějšky jsou trochu mlžnější, jejich místo ve hře i na zemi je nejspíš méně přesně naprogramováno. Nejmladší Havlena (Pavel Šimčík, v alternaci Jaroslav Plesl) reklamní slogany úporně převádí do vlastní životní reality. Knobloch Marka Daniela je hmotou poněkud nejistou, těkavou, takže je v závěru po právu Marií zformován do podoby pro ni nejpřijatelnějšího partnera. Poněkud záhadou je vozíčkář Hnízdil, Mariin manžel, kterého Martin Myšička obdařil lehce skřetovskou podobou, a jak to u nadreálných bytostí bývá, není úplně jasné, co od něho lze očekávat. Ale podporuje princip hry: v Sirupu nic nebolí, ani nevěra, takže vozíčkář ani možná není chromý. A vždy postupuje s pochopením, prostě podle pravidel. Tak tedy žádné drama, sem tam se s chutí zasmějeme, vždyť se v té hře bez citu a bez duše přece jen už trochu nacházíme.

Prolínání lidských životů s virtuální realitou se dotýká i česká premiéra hry irské autorky Marie Jones Plný kapsy šutrů, která už pronikla do celého světa. Na scénu Divadla Rokoko ji přivedla překladatelka Jitka Scofin a režisérka Jana Kališová, která její sehrání svěřila Radku Holubovi neboli Charliemu Conlonovi a Miroslavu Vladykovi alias Jakeu Quinnovi. Tito dva komparzisté účastnící se natáčení amerického velkofilmu zpodobňují řadu dalších postav - jak filmového štábu, tak světových hereckých hvězd i vesničanů, kteří ve filmu vytvářejí "křoví", jež má filmové podívané spolu s místním koloritem dodat zdání reality. Hraje se na černošedé scéně s atributy připomínajícími filmovou techniku.

Radek Holub a Marislav Vladyka, protagonisté hry irské autorky Marie Jones Plný kapsy šutrů, uváděné pražským Divadlem Rokoko|foto: repro

A příběh, který se kolem natáčení odehraje, je také odvrácenou stranou barevné podívané připravované pro televizní obrazovky. Je vzrušující sledovat, jak se oběma hercům daří odlišit lidskost svých hrdinů (jež se přes karikaturní zakřivení neztrácí ani z předváděných postav vesničanů) od parodicky odkrývané povrchnosti hvězd i filmařů. Ty zajímá jen byznys a vlastní image. Jak hra pokračuje, bujará komedie se lomí a příběh získává až tragické rysy. Oběma protagonistům, kteří od počátku hrají ve strhujícím tempu, s chutí, velkým nasazením energie a až s drsně excentrickou komikou, se nicméně zdaří převést diváky úskalími tohoto zlomu a naznačit, jak oba hrdinové z přitroublých nýmandů vyzrávají v charaktery okusivší tíhu života.