Česká fotografie 20. století

4. říjen 2005

Pokud vám do 9. října zbudou tři volná odpoledne, vřele doporučuji provést kolečko po třech staroměstských výstavních prostorách, v nichž je již od začátku léta nainstalovaná souborná výstava, podávající obsáhlou zprávu o nejdůležitějších osobnostech a proudech, které se během uplynulého století zablýskly v českých černých komorách.

Může-li se nějaký projekt chlubit dvanácti sty exponáty od čtyř set dvaceti tří autorů, snadno mě zaplaší představou čehosi megalomanského, v čem se ztratím. Autoři výstavy Vladimír Birgus a Jan Mlčoch však dovedli to ohromné množství roztřídit, srovnat, okomentovat a zavěsit tak, aby podněty a informace divákův mozek neutloukly, ale nenásilně navštívily. Celá expozice je, jak již řečeno, rozdělena především podle chronologie do tří galerií. Dávkování je rozumné a tomu, kdo by se odvážil stihnout více částí najednou, krátká procházka jedině prospěje. Poměrně vstřícným krokem je, že koupíte-li si najednou vstupenku na všechny tři porce, zaplatíte méně.

Anton Josef Trčka: Autoportrét se skleněnou koulí

Nejstarší část zahrnující impresní a secesní piktorialismus, reportážní a dokumentární fotografii prvních dvaceti let století, poetistické obrazové básně, první abstraktní dílka, ale třeba také fenomenální Drtikolovy akty, se nachází v Uměleckoprůmyslovém muzeu. (Zde bohužel výstava skončila dříve, již 25. 9.) Ve ztlumeném osvětlení se začíná ústřední linka Drtikol - Sudek - Svoboda - Koudelka - Saudek (velmi zjednodušeně řečeno), která vede celou výstavou, podél celého století. Zajímavé je, že na nejstarší etapu si člověk mnohokrát vzpomene při prohlížení novodobějších děl, umění se mnohdy neobejde bez objevování již objeveného. Na fotografii je báječné, že se můžeme obdivovat jednak autorskému "jak", ale také historickému "co". Tak mě v Uměleckoprůmyslovém muzeu mezi veselými poetistickými slepenci nadchla Brunerova - Dvořákova série snímků dokumentujících atentát v Sarajevu, o pozdějších fotografiích z válečné či meziválečné doby ani nemluvě.

V domě U Kamenného zvonu pokračujeme avantgardními směry (konstruktivismus, nová věcnost, surrealismus aj.), sugestivní sociální fotografií nejen ze třicátých let, dokumenty z druhé světové války, pracemi německých fotografů mezi válkami žijících u nás, ale třeba i půvabnými portréty či fotografií reklamní. Autentičnost některých snímků až mrazí. Dobrodružné je sledovat, jak těsně jsou změny v uměleckých stylech závislé na změnách reality, kterou zachycují.

Karel Teige: Koláž č. 23

Poslední a nejnovodobější etapa sídlí ve výstavních prostorách Městské knihovny. Zde vystavené práce jsou ohraničeny lety 1948 a 2000. Nevyhneme se socialistickému realismu (většina návštěvníků má zvednutá obočí a posmutněle potměšilý úsměv jen na jedné tváři - připadá mi, že někde v tom výrazu je české vidění světa prolínající se všemi fotkami). Je tu poezie všedního dne, inscenovaná fotografie, umělci tvořící mimo oficiální proud a dokonce intermediální výtvory. Tímto posledním dílem seriálu se prolíná neuvěřitelná všímavost, chuť vidět a ukázat a takový ten zvláštně lidský humor bobtnající v těžkých časech.

Všechny exponáty jsou rozčleněny do sedmatřiceti kapitol. Třídit umění je úkol téměř nemožný, ale pánům Birgusovi, Mlčochovi a týmu historiků fotografie se zdařilo nalézt určitý kompromis mezi časovou sousledností a žánry. Ke každé kapitole je podán krátký vyvážený výklad - ani příliš odborný, ani příliš popularizační. To hodnotím vysoko. S výstavou souvisí nemalá publikační činnost: v nakladatelství KANT se ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem chystá obsáhlá kniha autorského dua Birgus - Mlčoch, zpracovávající dějiny fotografie v Česku. Návštěvníkovi je k dispozici Průvodce - příručka se všemi důležitými informacemi napomáhajícími orientaci v expozici. Nabízejí se také komentované prohlídky, pracovní listy, přednášky a besedy s fotografy, pár dokumentárních filmů se promítá přímo ve výstavních sálech. Projekt má značný ohlas i v zahraničí: kromě mezinárodní konference zmiňme připravované reprízy výstavy v německém Bonnu a v Japonsku. A co vy? Už máte zkompletované album z dovolené?

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, šéfredaktorka Radia Wave

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.