Černý mosty - Černý koření
Nedávno jste na těchto místech mohli najít zmínku o žánrové pestrosti titulů vydávaných pod značkou Indies. První oficiální deska táborské kapely Černý mosty - "Černý koření" - toto konstatování o širokém záběru brněnského vydavatelství jen potvrzuje. Nejen, že se vymyká hlavnímu proudu "alternativních" vod, se kterými jsou Indies obecně spojováni, stojí tak trochu stranou i od jejich zavedenějších kapel spojovaných s bluesovou hudbou. Abychom nezacházeli daleko, tak například s čerstvým albem -123 minut "Home?" je "Černý koření" jen těžko srovnatelné, to už může mít, alespoň co do oslovení typu obecenstva, blíže k ne tak dávno vydanému opusu Hoochie Coochie Bandu, nebo matadorům hospodského blues - Bluesberry.
To, co Černý mosty vyděluje z jakési standardní úrovně českého elektrického blues a co je vymezuje od čistě zábavových pivních bluesových part (kterých u nás funguje bezpočet a jejichž obecenstvo koneckonců navštěvuje i Černý mosty), je zcela jistě přítomnost kytaristy a vokalisty Vladimíra Kaplana. Teprve v Černejch mostech je cítit, jaký vždy měl a má vliv ve svém (doufejme, že) hlavním projektu - My Dry Willow. Charakteristický zvuk kytary, typická barva zpěvu, uhrančivé psychedelické pasáže, které mohou trvat minuty a přesto nenudí, klasický rejstřík hammondek (zde perfektně ovládnutých Viliamem Bérešem)... vše tak typické pro My Dry Willow, se najednou objevuje i na "Černým koření"; a je to to, co nahrávku dělá zajímavou a pestrou. Signifikantní v tomto ohledu je prostřední třetina alba se dvěma písněmi vypůjčenými z repertoáru My Dry Willow - napřed šestiminutovou halucinogenně soulovou verzí "Pussy Cat", a následující skladbou "Bluesbar" (tedy česky otextovanou předělávkou jedné z nejvýraznějších písní MDW - "Mouse And House").
Už díky těmto místům stojí za to si - minimálně pro fanoušky My Dry Willow - "Černý koření" poslechnout. Z okamžiků, které si zaslouží rovněž pozornost, by neměla být opomenuta osmiminutová verze tradicionálu "Tobacco Road" - našláplé štavnaté blues, které je (snad nebýt rozpačité dohrávky posledních dvou minut), stejně tak jako titulní "Černý koření" příjemnou vzpomínkou na (nejen pro bílé blues) zlaté časy sedmdesátých let. V těch jen nepatrně překáží snaha zpívat za každou cenu v mateřském jazyce, nehledě na kvalitu textů se ryze "americké pojetí" hudby s češtinou trochu tluče. České texty a místy příliš urputný výraz ve zpěvu Jana Ptáčníka, to jsou dvě nejvýraznější minus jinak velmi autentického "Černýho koření".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
