Býti básníkem. Před 120 lety se narodil nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert

Všechny podoby lásky

Čtěte také

Jaroslav Seifert: Píseň o Viktorce. Slavné verše ze sbírky, poprvé vydané ke 130. výročí narození Boženy Němcové

„Jaroslav Seifert tvořil od dvacátých do osmdesátých let a ve své tvorbě svedl vyzpívat lásku ve všech jejích podobách: od mladistvé zamilovanosti v jeho poezii proletářské či poetistické přes erotické motivy a milostnou touhu až po lásku krásnou, silnou a tragickou,“ říká o tvorbě spisovatel a doktorand na FSV UK Vratislav Maňák. 

O tragické lásce podává svědectví jeho poema Píseň o Viktorce. „Podle mého je to jeden z nejkrásnějších zpěvů lásky v české poezii vůbec, třebaže předchází Seifertovu překladu Písně písní,“ dodává.

Největší love story

„V Písni o Viktorce se znovu obrací k tradici české literatury a bere si tu největší love story, kterou česká romantická literatura vůbec zná. Seifert splétá příběh lásky, paralelu mezi Viktorkou a Boženou Němcovou i nosné národní téma, které je navíc pro jeho tvorbu typické dlouhodobě.“

„Já sám na Seifertovi oceňuji, jakým způsobem dokázal tematizovat lásku k vlasti. Je světový básník, ale je i básník národní a jeho tematizace českého prostoru je vlastenectvím, ale nikoli vlastenčením,“ líčí Vratislav Maňák, který se básníkovi před lety věnoval ve své diplomové práci Básník zpívá špatně.

Co se stalo u Goldhammera (nezůstalo u Goldhammera)

Záhy vyprodaná Píseň o Viktorce stala trnem v oku panujícímu režimu. Důvodem byl tzv. vinárenský incident, po němž strana vyhlížela příležitost, jak by si s nespolehlivým intelektuálem vypořádala účty.

Ve dvou objednaných kritikách mladých stalinistických básníků byl obviněn „z měšťáctví, dekadence, úpadkářství, buržoazie, z veršování o tísni, zmaru a strachu ve chvíli, kdy by se měl nový socialistický člověk radovat“. Fakticky to znamenalo zákaz vydávání veškerých děl pro několik následujících let.

Literární historici a teoretici o Seifertovi často píšou, že nebyl bojovník a nebyl hrdina. Ale u veřejného či politického působení Jaroslava Seiferta je důležitá morální integrita.
Vratislav Maňák

„Na spisovatelském sjezdu v roce 1956 to byl právě on, kdo vznesl otázku, jestli tím, že spisovatelé zavírali oči před stalinským bezprávím, neselhali. Seifert byl vůči komunistickému režimu kritický po celou dobu jeho existence, byť nutně ne bojovým způsobem a nebyl disidentem v pravém smyslu slova,“ uzavírá Vratislav Maňák.