Být... ve vysoké trávě

Gejzír řeči chrlený pod tlakem nových a nových asociací jako by neměl zábran - tematických ani stylových. Posluchač, který zná jemné Komárkovy obrazy, v nichž nejčastějším námětem jsou andělé a květiny, může být překvapen, uslyší-li vulgarismy, jimž se malíř v proudu svého vyprávění nevyhýbal, ba může se mu zdát, že zemitost a barvitost slyšených vět je v přímém protikladu k něžnému, až minimalistickému koloritu umělcových obrazů.

CD "Jen krátká návštěva potěší"|foto: Radioservis

Zaposlouchá-li se však do vyprávění pozorněji, brzy zjistí, že je to vlastně jakási hradba, kterou si Vladimír Komárek vytvářel okolo sebe, aby se bránil před přílišnými nároky světa a často i svých obdivovatelů (ne náhodou záznam jeho tří povídání nese titul Jen krátká návštěva potěší), že je to mimikry souznící s jeho vysloveným přáním "být malým výkalem ve vysoké trávě". Za drsné výrazy a hravou sebeironii ukrýval plachost. Své životní příběhy stylizoval do určitých znovu a znovu opakovaných vzorců a z nich paradoxně budoval skrýš, jež jeho citlivost a soukromí chránila lépe než zámek na dveřích.

S variacemi těchto vzorců se lze seznámit na výše jmenovaném CD. Jsou na něm záznamy tří různých vyprávění: besedy, kterou s Vladimírem Komárkem uspořádal Klub přátel výtvarného umění ve Frýdku-Místku 10. 11. 1989, návštěva v umělcově domě v Nedvězí, kterou pro Český rozhlas natočil v roce 2000 Jan Kolář, a Komárkovo vystoupení v Lyře Pragensis v listopadu 1998. Celková délka "pobývání" s Vladimírem Komárkem je 75 minut - míra návštěvy, která potěší.