Být trochu Astrid anebo Jiný TGM
Astrid Lindgrenová je prý „dobré svědomí Švédska“. Eliška Závodná o tom četla v rakouském listu Standard a v pravidelné rubrice Svět v pohybu o ní mimo jiné říká: „Kdo ale je Astrid Lindgrenová? Je Pipi i Ronja, dcera loupežníka, ale taky k ní patří i děti z Bullerbynu, Emil Neplecha, Kalle Blomquist a samozřejmě i Karkulín ze střechy.
Jejich příběhy dobře známe, ale jaký je příběh jejich autorky? Ve Švédsku jí neříkají nijak jinak než jednoduše Astrid. Astrid, s níž vyrůstalo každé dítě. Astrid, která skoro každý večer přicházela do dětského pokoje a vypravovala příběh rebelského děvčátka, nebo rodiny, kde se mají všichni rádi, nebo historky o chlapci detektivovi.“
V MeziŘádcích byl tentokrát odkrýván vratký nátěr mýtu. V souvislosti s letošními „osmičkovými“ výročími napsal Pavel Kosatík knihu nazvanou Jiný TGM. Vydalo ji nakladatelství Paseka. Přečetl ji a pro MeziŘádky recenzi napsal Jaromír Slomek.
Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí
V pravidelném cyklu, se vydáváme do časů první republiky. Tentokrát za vynálezy, které proměňovaly život ve společnosti. Možná se díky pamětníkům, jako byli Karel Čapek a Karel Poláček, přesvědčíte, že objevy se člověku dovedou skutečně vnutit. Pořad připravila Eliška Závodná a ukázky čte Libor Vacek.
Skleněný šumavský svět
„V potocích a řekách uběhlo již mnoho vody od dob, kdy na Šumavě planul oheň v desítkách sklářských pecí a kdy zde na sklárnách pracovaly tisíce sklářů a zušlechťovatelů skla. Po dobách velké slávy šumavského sklářství zůstaly jen stopy. Staré sklárny a rafinerie připomínají mnohde místní a pomístní jména a střepy, které okolo nich nacházíme. Výrobky šumavských skláren jsou v různých sbírkách, domácnostech i ve starých oknech paláců, domů a kostelů.“
Tak uvádí svoji knihu Příběhy šumavských sklářů Jitka Lněničková, pod jejímž vedením se zrodily desítky sklářských výstav v Čechách i v zahraničí. A právě s ní hovořila a pořad Skleněný šumavský svět pro Víkendovou přílohu připravila Tamara Salcmanová.
