Bylo nebylo aneb Literatura pro děti stalinského Ruska
Knížky pro děti mohou vyprávět víc než jen fantastické příběhy plné kouzelných postav a neuvěřitelných událostí a činů. V Rusku se dětská literatura po roce 1917 stala účinným nástrojem ideologické manipulace. Ale zpočátku i poslední tribunou pro svobodnou tvorbu ruských avantgardních umělců. Ruským knížkám pro děti z let 1920-1940 je věnována výstava v Rakouském umělecko-průmyslovém muzeu ve Vídni.
Dětská literatura v Rusku se po říjnové revoluci v roce 1917 proměnila naprosto zásadně. Ilustrované knížky do značné míry zrcadlí přelomovou situaci rusko-sovětské společnosti a dokumentují i sociokulturní fenomény a změny ve světě dospělých. Struktura pohádek zůstává sice zachována, je však obohacena novými "hrdiny". Dětskou fantazii tak už zhusta neuvádějí do vytržení princezny a čarodějové, ale postavy každodenní sovětské reality: dělníci, sedláci, vědečtí pracovníci.
Přestože dětská literatura v bolševickém Rusku představovala a byla hojně využívána jako účinný prostředek propagandy a politicko-pedagogické manipulace, nabízela též - zvláště v rané fázi stalinského režimu - jednu z posledních možností pro uplatnění protirežimní umělecké avantgardy. Autory i ilustrátory knížek pro děti byli nezřídka ruští avantgardní umělci, kteří kvůli stalinistickým represím nemohli volně působit a tímto způsobem si zajišťovali obživu. Do dětských knížek si našly svou cestu i utopie suprematismu i konstruktivismu, jak dokládá například Maršakova a Lebeděvova knížka Včera a dnes či Lisického Suprematická pohádka o dvou čtvercích.
Od třicátých let minulého století stojí už pohádkové "Bylo - nebylo" (či "Schili - byli", jak zní název vídeňské výstavy) zcela ve znamení socialistického realismu. Výstava ve Vídni ukazuje na podkladě zhruba devadesáti exponátů, jak knížky určené pro malé čtenáře mohou kromě vlastních příběhů vypovídat též o soukromých osudech svých autorů a ilustrátorů i o době svého vzniku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
