Bylo to 16. září 1817, co jsem ten poklad v Králové Dvoře našel... Rukopisy královédvorský a zelenohorský jako básnická díla i české mystifikace evropského rozměru

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen staronovou a dnes už z větší části objasněnou záhadu původu, ale i méně známé zrcadlo utváření moderního českého národa v Evropě doby romantismu. Jak se s nimi vyrovnat jako s uměleckými díly, která významně zapůsobila na K. H. Máchu, Josefa Mánesa, Antonína Dvořáka a další autory a zároveň se stala předmětem zásadních polemik o podstatě české národní existence v 19. století? A jak dnes zdánlivě důvěrně známé Rukopisy vůbec číst? Odpovězme si společně ve svatováclavském Souzvuku s názvem Bylo to 16. září 1817, co jsem ten poklad v Králové Dvoře našel…

Jako Řekové, plavci argonští, hrdiny před Trojí… – jako tito svého Homéra, Aischyla a Orfea nalezli; tak zpívali naši lumírové a zábojové slavné činy starobylých hrdin, války knížat, krvavé půtky zemanů, slasti a strasti lásky a jiná podobná dobrodružství; toho nám poskytuje důkaz tento výborný zlomek lyricko-epických nerýmovaných národních zpěvů.
Václav Hanka

Nálezce Václav Hanka měl ve svém komentáři k Rukopisu jasno: také Čechové měli starou epiku, srovnatelnou nejen s klasickými antickými, ale i s nově objevovanými či doceňovanými severskými, tedy i německými eposy. Rukopis královédvorský byl znalci kladen jako pozůstatek starých zpěvů na přelom 13. a 14. století, tedy do doby, kdy se vskutku rozvinulo české básnictví.

Rukopis zelenohorský|foto:Česká společnost rukopisná

Reprezentativního výboru z obou rukopisů i zasazení do kontextu se ujal Dalibor Dobiáš z Ústavu pro českou literaturu AV, který je nejen editorem jejich kritického vydání v České knižnici, ale také editorem dvousvazkových Studií z recepce v kultuře a umění, v nichž studuje význam textů pro dějiny naší kultury a umění.

V pořadu zazní drobná přírodní lyrika a skladby, které si snad někteří z nás budou pamatovat ještě ze škol (Šla má milá na jahody, Jelen ad.), vedle epických skladeb, které nás na jedné straně přesvědčují o rekovnosti slavných Zábojů a Vratislavů či naznačují (fiktivní) právní kulturu Libušina dvora.

Rukopis královedvorský|foto:Česká společnost rukopisná

Královédvorské zpěvy působily jako studnice staré, vyspělé kultury, ale i někdejší nástroj jednoty Čechů v obraně země proti vnitřním rozporům a útlaku ze strany nepřátel. Lumír a další staří bojovní pěvci nadchli české básníky, skladatele a další umělce a Rukopis na řadu desetiletí proměnily v jedno z nejzpracovávanějších uměleckých děl. Nejen jako jméno, o jehož původu běžně nepřemýšlíme, v nás ostatně žijí Lumír a další ohlasy Rukopisu ještě dnes.