Byl jsem jako Bořek stavitel, teď se konečně budu naplno věnovat moderním expozicím, říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš
Dvacet milionů sbírkových předmětů, které se „válely všude možně“. Takový byl před dlouhou rekonstrukcí staré budovy Národního muzea stav arzenálu, který teď v nových expozicích Dějiny či Zázraky evoluce láká malé i velké návštěvníky „Jak lidi vtáhnout do děje? Nejsme lunapark, ale musíme jim vyjít vstříc,“ říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš. I o tom, jak toho dosáhnout, mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Jak postavit moderní muzejní expozici, která odráží nejnovější poznatky, není povrchní ani nudná a diváka zapojí do děje natolik, že se mu nechce z muzejního sálu odcházet? Je to trochu jako divadlo: chce to příběh, scénář a spolupráci baterie profesionálů - od muzejních pracovníků po světelné designéry, kteří dokáží zrekonstruované a minerály naplněné vitríny architekta Josefa Schulze povýšit na to nejpřitažlivější místo.
Jen pevné předměty ale nestačí. Jak Michal Lukeš ve Vizitce řekl, po inspiraci se jeho tým ohlíží i v zahraničí, například v Americe, Skotsku, Polsku či Estonsku, a kromě mobilních aplikací, které napomáhají vystavené předměty zasadit do kontextu živé přírody, návštěvníky expozicemi provázejí například také nejrůznější kvízy a hádanky. „Osvědčuje se nám to, lidi jsou hraví z principu a v muzeu mohou používat skoro všechny smysly,“ konstatuje Michal Lukeš.
Nejsme agentura na vyvracení mýtů
Na ředitelské pozici sedí dvacet let, přičemž s Národním muzeem je spjat od brigádnických gymnaziálních let. Původně svou budoucnost viděl na Filozofické fakultě, chtěl tam zůstat jako asistent v Ústavu českých dějin. Nakonec se ale přes zastávku v divadle, kde se z pozice uvaděče vypracoval až na provozního náměstka, přihlásil do výběrového řízení na nového ředitele Národního muzea. A uspěl. O uplynulých dvou dekádách mluví jako o době stavebně-rekonstrukční a o sobě jako o Bořkovi stavitelovi. „Teď jsme v přelomové době, můžeme začít vyrábět moderní expozice a soustředit se na tvůrčí práci.“
Čtěte také
Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil také o tom, že Národní muzeum není agentura na soustředěné vyvracení mýtů – úkolem této instituce je s důrazem na fakta líčit, jak se události seběhly, zasazovat je do souvislostí a návštěvníkům nabízet odborně sestavený příběh. Příští rok se tak lidé mohou těšit na velkou výstavu o baroku ve střední Evropě, která ukáže, že ne všude bylo období po bitvě na Bílé hoře vnímáno jako temné.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Bohumil Hrabal: Baron Prášil. Příběh ze sbírky Perlička na dně čte Petr Nárožný
-
David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové. Vášnivý příběh nerovné živočišné lásky
-
Ladislav Smoček: Bludiště. Pokus o interview před vchodem
-
Zkus předběhnout auto, Duha, V koutě všeho a další povídky Stanislava Berana
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.