Byl jsem hyperaktivní dítě, žonglování přišlo jako osvícení. Vydržel jsem u něj hodiny, říká cirkusový pedagog Adam Jarchovský

12. srpen 2021

Kdy se z žongléra stává performer? „V momentě, kdy zjistíš, že se nemůžeš schovávat za techniku, protože všechny oči v publiku sledují jen tebe a nikoliv oheň, se kterým žongluješ,“ říká Adam Jarchovský, špičkový žonglér, herec, cirkusový pedagog a trenér a také spoluzakladatel žonglérského dua Bratři v tricku, které se i letos představí na festivalu Letní Letná. Do Vizitky ho pozvala Veronika Štefanová.

Bravurně si pohrává s míčky a kuželkami, ale taky s citrony těsně před tím, než je použije do jídla, s běžkami anebo se záchodovými zvony. Možnosti žonglování Adam Jarchovský občas otestuje i na své dceři. „Ne každého otce napadne, že když nad sebe vyhodí dítě, může jednou nebo dvakrát tlesknout. Když jsem se při tom otočil o 360 stupňů, žena mě zastavila,“ usmívá se. Žonglování rád propojuje s humorem a pohybem, přičemž jeho aktuálně nejoblíbenější scénou je ulice. Věrným parťákem je mu absolvent DAMU Václav Jelínek, s nímž před třinácti lety založil duo Bratři v tricku. Dnes mají na repertoáru osm představení, některá z nich budou k vidění na největším festivalu nového cirkusu u nás Letní Letná.

Žonglování je obor, který Adama Jarchovského živí: z části se mu věnuje jako lektor, z části jako performer. S duem Bratři v tricku často jezdí po Evropě, například letos už byl dvakrát ve Francii a jednou v Polsku. V autě, jak ve Vizitce zaznělo, spolu s Jelínkem rád poslouchá například desku Eskalace dobra od kapely J. A. R. „Vzdálenost do Lyonu jsme měřili podle toho, kolikrát jsme ji byli schopni přehrát.“

Nový cirkus jako lék

Adam Jarchovský vystudoval sociální práci a v profesním životě se mu daří obě vášně propojovat. Věnuje se pedagogické metodě zvané sociální cirkus, s Centrem pro nový cirkus Cirquen spolupracoval například s dětmi z Jedličkova ústavu nebo z nízkoprahového klubu Beztíže. O své dovednosti se podělil i v pásmu Gazy nebo v romských osadách v Bosně. Čerpá přitom nejen z celoživotních zkušeností s touto odnoží nového cirkusu, ale i z pocitů, které jako neposedné dítě zažíval. „Hyperaktivita ze mě tehdy jen stříkala, trpěl jsem psychomotorickým neklidem,“ vzpomíná. Své potřeby zkoušel uspokojit hraním basketbalu, pořád to ale nebylo ono. Pak objevil žonglování. „Bylo to jako blesk z čistého nebe, jako osvícení. Vydržel jsem u toho hodiny.“

Od třinácti do dvaceti let strávil žonglováním s míčky většinu času a na vlastní kůži tak pocítil, proč se tomuto druhu aktivity říká „flow art“ - umění založené na soustředění, které člověka přenese do stavu absolutní přítomnosti. Tehdy taky zjistil, že žonglování nabízí nekonečný prostor pro sebevyjádření. „Když se člověk naučí s míčky, může přibrat různé tyče nebo diabola. Pro hračičku jako já představuje žonglování barevnou skříň plnou cajků.“ Ve Vizitce také popsal, kdy se pro něj žonglování proměnilo ze sportu v umění, proč je pro něj základní jednotkou úspěchu nápad a proč jsou dnes novocirkusové kurzy mezi dětmi a mladými lidmi tak populární.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.