Byl jsem hyperaktivní dítě, žonglování přišlo jako osvícení. Vydržel jsem u něj hodiny, říká cirkusový pedagog Adam Jarchovský
Kdy se z žongléra stává performer? „V momentě, kdy zjistíš, že se nemůžeš schovávat za techniku, protože všechny oči v publiku sledují jen tebe a nikoliv oheň, se kterým žongluješ,“ říká Adam Jarchovský, špičkový žonglér, herec, cirkusový pedagog a trenér a také spoluzakladatel žonglérského dua Bratři v tricku, které se i letos představí na festivalu Letní Letná. Do Vizitky ho pozvala Veronika Štefanová.
Bravurně si pohrává s míčky a kuželkami, ale taky s citrony těsně před tím, než je použije do jídla, s běžkami anebo se záchodovými zvony. Možnosti žonglování Adam Jarchovský občas otestuje i na své dceři. „Ne každého otce napadne, že když nad sebe vyhodí dítě, může jednou nebo dvakrát tlesknout. Když jsem se při tom otočil o 360 stupňů, žena mě zastavila,“ usmívá se. Žonglování rád propojuje s humorem a pohybem, přičemž jeho aktuálně nejoblíbenější scénou je ulice. Věrným parťákem je mu absolvent DAMU Václav Jelínek, s nímž před třinácti lety založil duo Bratři v tricku. Dnes mají na repertoáru osm představení, některá z nich budou k vidění na největším festivalu nového cirkusu u nás Letní Letná.
Žonglování je obor, který Adama Jarchovského živí: z části se mu věnuje jako lektor, z části jako performer. S duem Bratři v tricku často jezdí po Evropě, například letos už byl dvakrát ve Francii a jednou v Polsku. V autě, jak ve Vizitce zaznělo, spolu s Jelínkem rád poslouchá například desku Eskalace dobra od kapely J. A. R. „Vzdálenost do Lyonu jsme měřili podle toho, kolikrát jsme ji byli schopni přehrát.“
Nový cirkus jako lék
Adam Jarchovský vystudoval sociální práci a v profesním životě se mu daří obě vášně propojovat. Věnuje se pedagogické metodě zvané sociální cirkus, s Centrem pro nový cirkus Cirquen spolupracoval například s dětmi z Jedličkova ústavu nebo z nízkoprahového klubu Beztíže. O své dovednosti se podělil i v pásmu Gazy nebo v romských osadách v Bosně. Čerpá přitom nejen z celoživotních zkušeností s touto odnoží nového cirkusu, ale i z pocitů, které jako neposedné dítě zažíval. „Hyperaktivita ze mě tehdy jen stříkala, trpěl jsem psychomotorickým neklidem,“ vzpomíná. Své potřeby zkoušel uspokojit hraním basketbalu, pořád to ale nebylo ono. Pak objevil žonglování. „Bylo to jako blesk z čistého nebe, jako osvícení. Vydržel jsem u toho hodiny.“
Od třinácti do dvaceti let strávil žonglováním s míčky většinu času a na vlastní kůži tak pocítil, proč se tomuto druhu aktivity říká „flow art“ - umění založené na soustředění, které člověka přenese do stavu absolutní přítomnosti. Tehdy taky zjistil, že žonglování nabízí nekonečný prostor pro sebevyjádření. „Když se člověk naučí s míčky, může přibrat různé tyče nebo diabola. Pro hračičku jako já představuje žonglování barevnou skříň plnou cajků.“ Ve Vizitce také popsal, kdy se pro něj žonglování proměnilo ze sportu v umění, proč je pro něj základní jednotkou úspěchu nápad a proč jsou dnes novocirkusové kurzy mezi dětmi a mladými lidmi tak populární.
Související
-
Letní Letná Light přivítala Provazochodkyni nad Prahou. Tentokrát ve filmovém dokumentu
Festival Letní Letná Light uvede filmový dokument Provazochodkyni nad Prahou.
-
Tatiana Mosio Bongonga: Chůze po laně je pro mě tak přirozená jako pro ostatní chůze po zemi
Cirkus jako zábava pro ohromení davu, nebo umění, kterým lze leccos sdělit? Francouzská provazochodkyně Tatiana Mosio Bongonga (35), v tom má jasno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
