Byčkovovo mahlerovské pozdvižení České filharmonie

11. říjen 2018

Semjon Byčkov se oficiálně ujal České filharmonie, a začátek se mu velmi povedl. Kam chce vést orchestr v dalších letech, předvedl na Mahlerově Druhé symfonii. Dirigent, jehož ruský původ vyvolává v některých kriticích obavy o budoucí výraz české hudby v podání našeho prvního orchestru, se ukázal jako důsledný čtenář partitury a záměrů autora, takže i zmiňované nacionální obavy o Byčkovovu interpretaci české hudby můžeme na začátku rovnou pustit z hlavy.

Mahlerovu Druhou, jíž se přezdívá Vzkříšení, vystavěl Byčkov jako mohutný chrám hudby, která, jak si přál autor, zněla i z chodeb rudolfinského sálu, odkud se ozývají dechy a bicí jako otřásající a fascinující tajemství božského, k němuž se všichni (snad) nějak podvědomě blížíme. Byčkov dbal nejenom na rozšíření a posílení orchestru, ale především na přesné odstínění jednotlivých nástrojů, které se prosazují jako individuality, z nichž vyrůstá harmonický a energetický celek. Prakticky všechny Mahlerovy symfonie jsou taženy věčným protikladem analýzy a syntézy, přesněji jejich variací, výměnou, souhrou. V tanečních až ironických pasážích, jež jsou Mahlerově skladatelskému stylu obsesivně vlastní asi jako lyrické hoboje Dvořákovi, pracoval Byčkov s orchestrem velmi analyticky. Podobně to ve stejné skladbě dělá i Manfred Honeck či Václav Neumann. Má to svůj důvod: jakákoliv slabost tu znamená pád do valícího se amorfního hluku, což se filharmonikům často stávalo v době, kdy Mahler dirigoval Zdeněk Mácal. Mahler pak vypadá jako poněkud zmatený skladatel, který neví, co chce, ačkoliv chyba je obvykle na straně dirigenta.

Koncert České filharmonie pod vedením nastupujícího šéfdirigenta Semjona Byčkova v pražském Rudolfinu

Byčkov Mahlerovi rozumí i dynamicky a Česká filharmonie šla při zahajovacím koncertě velmi vstřícně s ním, a tak byly slyšet odstíny na velmi jemné škále. Orchestr se s jednotlivými stupni mazlil, a s nimi i přecitlivělost Mahlerova. Druhá symfonie je jakousi cestou k Bohu, či k pevnosti a jistotě víry (i víry v hudbu a její očistné možnosti), kterou dosahuje orchestr, dvě sólistky a sbor v závěrečném povznášejícím zpěvu, bourajícím nejenom stěny sálu, ale především vnější bariéry těla, takže jistému dojetí či povznesení (vzkříšení) odolá v této produkci málokdo. Byčkov na tento vrchol skladby trpělivě čekal. Jisté záměrné vyčkávání klimaxu má pochopitelně na mysli i Mahler, neboť cesta k religioznímu znovuzrození není žádná existenciální zkrátka a člověk se na ní řádně potrápí, přesto se chvílemi zdálo, že tantrické oddalování erupce radostné a očistné energie je v Byčkovově podání možná už příliš. Syntéza, o níž po analytických tancích a nástrojových přejezdech témat z jedné na druhou stranu a zase zpět dochází, jako by přicházela s mírným zpožděním. Jinak řečeno: analýza se měnila v syntézu až náhlým skokem, jako by došlo k zádrhelu či záseku v hudebním toku. Ačkoliv závěrečná apotéoza Boha byla mohutná, přesvědčivá, strhující, část pomalu a pečlivě sbírané energie se ztratila, vyprchala.

Chci vám skrze hudbu předat vše dobré, co mám v sobě, říká nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov

Semjon Byčkov

Česká filharmonie zahájila svou 123. sezónu. Na programu koncertu 10. října v pražském Rudolfinu byla 2. symfonie Gustava Mahlera s podtitulem „Vzkříšení“. V čele České filharmonie poprvé stanul v pozici jejího šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjon Byčkov.

Obě pěvkyně, rakouská mezzosopranistka Elisabeth Kulmanová a německá sopranistka Christiane Kargová, nesly mahlerovský náboženský patos z empory velmi pevně. I na mohutnější a hutnější vlně hudby bylo rozumět tomu, co zpívají, což se ne vždy u Mahlerovy Druhé daří. Ve zpěvu je celou dobu vedl dirigent svým mimickým předzpíváváním. Když se k altu a sopránu v závěru jako božská křídla přidal vynikající Pražský filharmonický sbor vedený Lukášem Vasilkem, byl krásný mahlerovský chrám hudby konečně dostavěn.

Úvodní koncert Byčkovovy éry u České filharmonie by mohl být předzvěstí nové cesty. Je zřejmě, že na ní bude dirigent dbát na pečlivou a detailní přípravu, že bude po orchestru chtít větší barevnost a tempovou proměnlivost a že se nebude bát velkých symfonických ploch, ba naopak je bude záměrně vyhledávat, protože právě na způsobu jejich budování se ukazuje, s jakým orchestrem máme tu čest. Druhá Mahlerova naznačila, že očekávání mohou být veliká.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser