Bulharské lidové pověsti, legendy a vyprávění
Bulharská lidová vyprávění sepisovali folkloristé v 50. a 60. letech 20. století, vypravěči byli středně zámožní a chudí bulharští rolníci. Důležité bylo dostatečně početné publikum, vyprávělo se při práci ve mlýně, u pastýřských ohňů, v zimě při společných svépomocných pracích. Dobří vypravěči byli vítanými hosty také v krčmách.
Bulharská lidová vypravěčská tradice je směsí slovanských a tureckých kulturních vlivů, které posunuly bulharské pohádky proti západní tradici blíže k orientální pohádce. Zajímavé – a dodnes aktuální – jsou příběhy o vztahu Bulharů k sousedním národům – Řekům, Makedoncům, Srbům, ale také cikánům a židům.
Vyprávěním bulharských lidových pohádek, legend a pověstí také připomínáme, že první bulharský stát vznikl v 7. století, od 14. do 19. století bylo Bulharsko pod tureckou nadvládou, v roce 1908 získalo opět nezávislost. Bulharská literatura se těší v současné Evropě velkému zájmu mimo jiné i proto, že její vyprávěcí postupy se inspirují lidovou tradicí země mezi Západem a Východem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
