Budování protektorátu. Bereme protektorát jako německý, on byl přitom hodně český
Když se Pražané probudili 16. března 1939, poletoval jim za okny sníh a po ulicích projížděl wehrmacht. Skončila druhá republika.
Jak to ovlivnilo život tehdejších lidí a jak to ovlivňuje nás dnes? Okupaci vnímáme často jako jednorázový akt, ale on to byl proces.
Těch pár měsíců druhé republiky ohnulo páteře, racionalizovalo nezvratný proces a odpor nebyl nijak silný. Co v nás tehdy vyvrcholilo, co vyplulo na povrch? A nestojí tehdejší dění v myslích lidí za tím, že za pár let pak vstoupí mnozí do strany, smíří se se srpnem 68 a předají tuto zkušenost dalším generacím?
Je protektorát jakási konzerva v čase, která má začátek a konec, moc se nás vlastně netýká, přežili jsme ho a bude dobře, nebo je to společenský stav, který měl své kořeny a také následky?
Často se hovoří o tom, že jsme se nevyrovnali s dědictvím komunismu, ale my jsme ještě nevedli ani hlubokou a odvážnou debatu o tom, co si česká společnost odnesla z protektorátu.
Jak dosvědčují historici mladší generace, v archivech se najde dost dopisů, kterými čeští občané po březnu 1939 píší například Emilu Háchovi, co všechno se má napravit a změnit, že legionáři nemají mít své výhody, že Romové jsou riziko pro klid ve společnosti apod.
Demokratické elity si zase za druhé republiky i po březnu 1939 vyslechly, že to ten jejich liberalismus a demokracie nás přivedly do problémů, za které teď musí platit všichni atd. Hledali se viníci, národ se měl semknout, což se dalo udělat jen tím, že jeho jádro vyčlení ze svých řad menšiny národnostní, ideové a další. Jak v Reflexích zazní, protektorát bereme pořád ještě jako německý, ale on byl hodně také náš, český. A v čem všem se to projevilo, to bude na delší debatu.
V březnových historických Reflexích! Martin Groman sleduje vývoj české společnosti za druhé republiky a na počátku Protektorátu Čechy a Morava s Radkou Šustrovou z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a s Jaromírem Mrňkou z ÚSTR. O filmech roku 1939 pohovoří také Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd UK v Praze.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.