Budoucnost vidím mírně optimisticky

"Nejdřív bych se rád zeptal, co to je Společnost dr. Krásy a kdo ji tvoří?"

"Je to převážně divadelní spolek, přestože jej tvoří i lidé, kteří se zabývají jinými aktivitami. Především výtvarníci, loni jsme uspořádali výstavu. Ale v zásadě jsme divadelní společnost, kterou tvoří převážně mladí lidé, většinou studenti humanitních oborů vysokých škol z celé republiky. Jádro pochází z východních Čech, protože kořeny lze hledat v Úpici, odkud jsem já a zakládající členové souboru. Společnost byla založena při Jednotě divadelních ochotníků v Úpici, ta letos slaví 170 let. My se k nim řadíme, víme, že jsme vyšli z jejich lůna. V současnosti tři, nebo už čtyři roky pravidelně hrajeme v Praze. Od roku 2001 jsme občanské sdružení, registrované v Praze-Holešovicích, U studánky č. p. 3."

Společnost dr. Krásy|foto: sweb.cz/pavouk.pv

"Máte nějaké základní tvůrčí východisko a co už máte umělecky za sebou? Necháte se inspirovat náhodně nebo vyhledáváte svoje témata?"

"To je těžká otázka. Možná bych začal spíš u toho, co máme za sebou. První naší premiérou byla roku 1993 Vražda na statku od dr. Krásy, který dal vlastně jméno našemu spolku. Pak jsme každý rok dělali větší nebo menší inscenaci, Moliéra - Žárlivého Petříka, Sganarela aneb Domnělého paroháče, toho jsme vytvořili jako balet s komorním orchestrem, dělali jsme Čapkovy povídky i vlastní pohádku Noc pro princeznu Romfilé, kterou napsal kolega Láďa Řezníček z Havlovic, abych byl přesný."

"A ta umělecká východiska, lze mluvit o nějaké dramaturgii?"

"Ta vychází řekněme z nějaké momentální potřeby. Je to vždy tak, že bych měl mít pocit, že ta inscenace, kterou chci dělat, je teď potřeba, musíme ji udělat. Že to není zbytečné. Nejsem si vždy jistý, a proto mi tak dlouho trvá něco připravit. My jsme většinu inscenací nechali nedozkoušených, nebyly dokončeny a z toho to vychází. Nám jde o téma a formu k němu adekvátní. S ní si myslím problémy nemám. Tím, jaký jsem, mám ale problémy nalézt téma pro mě jedinečné, které mě tak nadchne, že k němu musím jít. Jsem v tom hodně roztříštěný."

Společnost dr. Krásy|foto: sweb.cz/pavouk.pv

"Jaká představení chystáte v nejbližší době a máte teď spíš úspěchy, nebo problémy?"

"V tuto chvíli, řekněme, jsme úspěšní i neúspěšní. Můžeme říct, že se nám daří v tom, že diváci na nás chtějí chodit. Nově jsme získali místo, kde bychom snad mohli pravidelně vystupovat. Dostali jsme nabídku z Divadla v Celetné, teď 15. ledna to bude poprvé a v únoru osmnáctého. To je myslím pozitivní. Je taky hezké, že se často scházíme a že lidi okolo mě, i muzikanti, mají chuť dělat divadlo, věří mi. Z takové důvěry se může člověk radovat. A problémy? Teď jsme se zadlužili u členky našeho souboru, jde o několik tisíc korun. V našem představení inscenace Macbeth na festivalu v Hronově jsme totiž nechtíc potřísnili oponu červeným balakrylem. Ono nejde jen o tu oponu, teď zjišťujeme, že máme balakryl v kostýmech, i v osobních věcech! Macbeth je prostě prokletá hra a my se z toho prokletí jen tak nemůžeme dostat."

"Co si myslíš o naší současné profesionální divadelní scéně? Chybí jí nějaká témata a chcete vy konkrétně na tom něco dělat a měnit?"

"Já si netroufám hodnotit naši divadelní scénu vcelku, protože nemám tolik času chodit do divadla. Teď jsem byl v Ostravě na divadelních zkouškách režiséra Sergeje Fedotova. Viděl jsem tam místní herce a ze situace v ostravských divadlech jsem měl dobrý pocit. Myslím, že jsou nadšení. Viděl jsem jejich inscenace a líbily se mi, takže mi přišlo, že naše divadlo má cenu sledovat a že ti lidé mohou dělat kvalitní věci. Ale na druhou stranu často nacházím, co mi na divadle vadí. A to je jakási faleš, neupřímnost, to, že ti divadelníci tvoří na půl plynu, jen tak na efekt. Já jim to na druhou stranu nemám za zlé, ono je těžké dělat divadlo každý den. Ale kolikrát si říkám, jestli pro ně není lepší si říct: Budu prodávat boty na tržišti."

Společnost dr. Krásy|foto: sweb.cz/pavouk.pv

"Jak je na tom amatérské divadlo v současnosti? Myslíš, že neprofesionální scéna je pořád plná tvůrců a nadšenců?"

"Já bych to rozdělil. Možná že těch amatérů, které bych mohl nazvat ochotníky, kteří nemají velké ambice, nechtějí dělat velké divadlo, chtějí se prostě jen setkávat s přáteli a pro přátele a sousedy hrát, takových je hodně a ještě víc. Je to správné, divadlo tak splňuje svůj účel, vypovídá o lidech a komunikuje s lidmi určité komunity. Takové divadlo mám rád. Na druhou stranu, pokud bych měl sledovat nějaké ambicióznější divadelní soubory a jedince, mám pocit, že jich tolik nenacházím. Třeba se jednou někdo objeví, vystřelí... Myslím si, že divadlo vyžaduje mnoho práce a času a tomu dnešní doba moc nepřeje. Je spousta jiných možností, jak se uplatnit v tomto světě, jak získat to, co si doba a lidé žádají. Dnes se mnoho lidí nechce divadlu plně obětovat."

"Jak si představuješ svoji uměleckou budoucnost a budoucnost souboru?"

Společnost dr. Krásy|foto: sweb.cz/pavouk.pv

"Můj život je odjakživa plný rozporů, takže já si dokážu představit, že budu někde pracovat na úplně obyčejných věcech a že třeba už divadlo nikdy nebudu dělat. Zároveň si dokážu představit, že budu režírovat v Národním divadle. Teď, doufám, se souborem vytvoříme novou inscenaci podle Calderóna, Velké divadlo světa. Potom bych chtěl natočit film - příběh dr. Krásy v naší době. Je to možná hloupost, ale přemýšlím o tom už delší dobu. Jeden animovaný film jsme už kdysi totiž udělali. Pak bych chtěl jet do ruského Permu na divadelní stáž, kde bych pracoval u Sergeje Fedotova jako jeho asistent. Jsme na tom dohodnutí, tak doufám, že u něj v divadle chvíli budu a na základě toho napíšu svoji diplomku. V nedávné době mi taky přišla profesionální nabídka z naší velké, možná i největší divadelní scény. Asi se v blízké budoucnosti dočkáme nějakého překvapení, a proto ji vidím mírně optimisticky."

Na netradiční, ale přesto kritikou a diváky velmi oceňované přestavení inscenace Hra o sv. Dorotě se můžete podívat v Divadle v Celetné, a to tento týden ve čtvrtek 15. ledna a potom 18. února. Souborem jste vítáni!