„Bude vojna, bude…“
Pro každého vojáka v poli a zákopech - a to na kterékoli straně - platil za Velké války v letech 1914-18 jediný cíl: dostat se z tohoto střetnutí živý.
Zpívali si za každé situace, při pochodu i při improvizovaném odpočinku – aby si dodali odvahu, aby zavzpomínali, písní posílali pozdrav domů. A také, ač se to zdá absurdní, žertovali. Vojenský repertoár neobsahoval jen písně, které pro povzbuzení bojeschopnosti vznikaly v zázemí, sami vojáci vymýšleli verše a melodie. Jindy opatřili novými texty známou melodii, vytvářeli parafráze a parodie, někteří s sebou měli i hudební nástroje.
Vznikaly anekdoty, verše, bajky a pohádky. Jejich charakter je také svědectvím toho, jak vlastenecké nadšení pozvolna vyprchávalo, jak se do vojenských duší prodíraly smutek, rezignace a hněv, jak si začínali klást otázku, za koho, proč a proti komu vlastně bojují. Pořad muzikologů Vlasty Reittererové a Jana Andreska rekapituluje čtyři válečné roky prostřednictvím slova a melodií, které po sobě zanechali její účastníci.
Režie: Markéta Jahodová
Účinkují: Jiří Lábus, Apolena Veldová, Otakar Brousek ml., Tomáš Pergl ad.