Buď sám sebou

7. prosinec 2005

Také jste si řekli, že o letošních svátcích ohromíte své příbuzné a sousedy něčím novým, úžasným? Že se prostě vytáhnete?! Dovolte po ránu krátkou pohádku: Byla jednou jedna kočka, která hořela láskou k jednomu mladíkovi. Byla tak zamilovaná, že požádala o pomoc vílu a poprosila ji, aby její kočičí podobu změnila v podobu krásné dívky, která by byla schopna získat srdce milovaného mladíka. Víla jí přání splnila, a tak se z kočky stala pěkná dívka, seznámila se s mladíkem a brzy začali připravovat svatbu.

Nadešel konečně dlouho očekávaný svatební den, všude se zpívalo, tančilo, dům byl slavnostně osvětlen a vyzdoben. Všechno se skvěle dařilo. Ale vtom v jednu chvíli nevěsta zahlédla, jak přes cestu přeběhla malá myška. Nevěsta všeho nechala a začala ji pronásledovat. Prostě kočku v sobě nezapřela!

Naše společnost žije v neustálém klamu. Chceme na veřejnosti vypadat co nejlépe. Klidně říkáme: To jsem rád, že tě vidím! Těším se na slyšenou! Ale ty máš rozkošné šaty! A to říkáme lidem, které nemáme rádi, kterým bychom se nejraději vyhnuli, jejichž šaty se nám zdají příšerné.

Máme masku pro každou příležitost. Jedna maska pro přátele, jiná pro šéfa, další pro manžela či manželku, jiná pro sousedy... A možná si tak připravujeme i masku sváteční. Pozor! Stačí chvilka .... malá myška.... zapomeneme - a je ostuda! Jednou přijde stejně chvíle, kdy skončí všechny komedie a budeme definitivně muset sundat masky! Ukončeme tedy komedii raději zavčas!

Jeden z amerických prezidentů si pozval přátele z rodného města do Bílého domu. Protože se obávali, že neumějí stolovat podle předpisů, rozhodli se dělat všechno tak, jako jejich slavný krajan - nyní prezident. Strategie byla úspěšná, dokud se nepodávala káva. Prezident nalil kafe na talířek. Hosté udělali totéž. Prezident přidal smetanu a cukr. Hosté udělali totéž. Pak se prezident sehnul a položil talířek na podlahu pro kočku.

Hrát si na něco a na někoho je skutečně pro kočku!

Denně v médiích sledujeme ty, kteří by měli být v naší současné společnosti a kultuře vzory. Někdy - zvláště u mladých - roste touha být jako oni! Ovšem cesta růstu neznamená klonovat génia. Genetická shoda, byť naprostá, neznamená bytostnou totožnost. Vytrácí se v nás jaksi vědomí, že každý z nás je jedinečnou, neopakovatelnou bytostí. Vytrácí se nám toto vědomí někdy před obrazovkou, kde je fiktivní vydáváno za reálné. Anebo se v nás ještě drží idea, že jsme jen součástí kolektivního stroje. Anebo v nové době jen jakýsi přívěsek tržní ekonomiky. František Halas jednou krásně řekl mladým: "Máte ještě mladé a zdravé zuby, odmítněte proto nabízené kašičky a vykousejte si živiny růstu sami!"

Tato moudrá slova platí i dávno dospělým, kteří se chtějí letos o svátcích blýsknout před blízkými něčím zvláštním. Nezapomeňme být sami sebou!

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio