Buchty, loutky a Andělíček Toníček

20. prosinec 2004

Buchty a loutky vyhlásily sobě a svým divákům advent premiérou hříčky Andělíček Toníček. Stalo se tak osmadvacátého listopadu (první ze čtyř odpočítávacích nedělí) na jejich domácí scéně ve Švandově divadle. Představeníčko (vzpomínka na něj mě nutí používat samé zdrobněliny) je určené především dětem nebo dětským duším.

Vypravuje o dobrodružstvích andělíčka, kterému se moc nedařilo zasněžování Země, a tak ho raději svatý Petr vyslal, aby lidem zvěstoval narození Ježíše. Toníček statečně odolává všem strato/atmosférickým nebezpečenstvím - letadlům, anténám, komínům - a své poselství úspěšně vyzpívává ("Zvěstujeme vááááám, narodil se nááááám..."). Od pozemských dětí se naučí bobovat na prskavkový pohon a setká se dokonce s čertem. Ovšem och, jaké překvapení - čertisko vypadá na chlup stejně jako anděl, odlišení je pouze barevné. Mimochodem, oba loutkoví hrdinové mají podobu malých netopýrků (okřídlený chlupáč jako okřídlený chlupáč, že?). Vprostřed představení nastává zásadně interaktivní moment: molitanová koulovačka s publikem. Ledaskdy však čím kdo zacházel, tím zašel - svědčili jsme bezmála roztrhání scény a herců rozdivočenými diváky. (Děti zběsile mydlily jeviště koulemi, rodiče je zběsile okřikovali.) K újmě zaplaťpánbůh nedošlo a dohrálo se s diváckou pozorností plus mínus znovu polapenou. Anděl se s čertem spřátelil, na cestě do Betléma potkali nádherně vyřezávané tři krále, jako vypůjčené ze staročeských jesliček (jeden byl obzvláště starý, zdřevnatělý a zpomalený). Čertíkova přítomnost u novorozeněte se málem stala velkolepým skandálem. Pekelník ovšem situaci zachránil částečným zapřením své identity a zpěvem pochyceným od Toníčka "Zvěstujeme váááám, narodil se náááááááám". (A svatozář naražená na růžky drží dobře.) Inu, bylo to dojímavé.

Andělíček Toníček

Výprava je tentokrát miniaturizována, nikoliv však minimalizována. V nebe i v zem se mění překvapivě variabilní smontovanec, na kterém se pohybují loutky rozličných stylů a skrz nějž se proplétají herci. Děj je podkreslován jinovatkovými zvuky xylofonu. Maličkatá scéna pro studiový prostor sice stačí, ale možnost prohlédnout si ji zblízka je vítaná a navrch poskytuje radost z detailů, které ze vzdálenějších řad při sebelepším bystrozraku nemůžeme postřehnout. "Teď se od toho ale nemůžeme hnout, ony si to děti rády berou domů," svěřují se herci, bránící své vybavení před naším otlapkáváním.

Inscenace je milá, intelekt nezatíží, neunaví, rozesmívá a navodí vánočno. Možno zhlédnout ještě 21. 12. v 9.00, 11.00 a 19.00 hodin ve studiu Švandova divadla na Smíchově. Šťastné a veselé!

autor: Zuzana Malá
Spustit audio